Český jazyk

– slova konkrétní – pojmenování jevů smysly postižitelných, „hmatatelných“ (obchod, prodavač)– slova abstraktní – pojmenování jevů nehmotné povahy, vlastností, dějů a stavů psychických (štěstí, mladost, stáří, přemýšlení, radost, hluchota) ROZŠÍŘOVÁNÍ SLOVNÍ ZÁSOBY 1) Využití...

a) Rčení (hlava otevřená)b) Pořekadla (Ranní ptáče dál doskáče. I mistr tesař se utne.)c) Přísloví (Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění) – 2 složky – jedna část něco tvrdí, druhá z toho vyvozuje...

Podle vztahu k pojmenovávanému jevu– vlastní jména (propria) – vyděluje jev jako jedinečný objekt (Česká republika, Alena, Dunaj, Národní divadlo)– obecná jména (apelativa) – jména celé třídy objektů (republika, žena, divadlo) Podle příslušnosti k...

– domácí slova – kopec, louže, padat, jídlo, voda– přejatá (cizího původu) – bakalář, bál, barva, candát, dům– cizí (citátová) – vaudeville, pianissimo, pair play, bulletin (bilten), resumé – (Tautologie – slavnostní galavečer, odborná...

– zavedl Jan Gebauer – 1902 Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů– od 1957 2 verze – školní a akademická (nakladatelství Academia)– Nejnovější verze – 1993 +...

– příliš času věnováno pravopisu na školách, radikální zjednodušení – více času na výrazovou přesnost a slohovou vytříbenost– překážka rozvoje moderní techniky (počítače, internet) Argumenty proti reformě pravopisu:– význam pravopisu je v jeho ustálenosti–...

LEXIKOGRAFIE A SLOVNÍKY. Základní pojmy – Lexikologie – lingvistická disciplina, která zkoumá lexikální jednotky jazyka (slova) – jejich význam, tvoření, původ a vztah k jiným slovům. Nauka o slovní zásobě. – Slovní zásoba (lexikum)...

(Mezopotámie – Sumerové) – původně obrázkové, pak pojmové až Hláskové Mezopotámie (3000 př.n.l. – 1.st.n.l.)– klínové písmo – slova i slabiky (šu – klínový obrázek ruky = pro ruku i slova se slabikou „šu“)–...

1) primitivní (jednoduchý) – konec 10.st. – konec 13.st.– 1 grafém = více hlásek– 1 hláska označována více písmeny– malá i velká písmena– velká užívána nedůsledně (začátek věty a vlastní jména)– souhláska v zapsána...

– Traktát De orthographia bohemica (cca 1410/1406, asi Jan Hus):– spřežka ch (odlišena od h) – písmeno c označovalo hlásku c, ne už hlásku k – nabodeníčko krátké (punctus rotundus), měkké hlásky , č,...