3) diakritický – od pol. 15. st – dodnes
– Traktát De orthographia bohemica (cca 1410/1406, asi Jan Hus):
– spřežka ch (odlišena od h)
– písmeno c označovalo hlásku c, ne už hlásku k
– nabodeníčko krátké (punctus rotundus), měkké hlásky , č, ž…; nad l tvrdé ł
– nabodeníčko dlúhé (virgula) – délka samohlásek
Českobratrský pravopis – konec 16. st. – konec 18. st.
– místo tečky – háček
– po c, z, s se ustaluje psaní y (cyzý, sýla – dnes cizí síla)
– hláska í psána jako j (gegj – dnes její)
– hláska j psaná jako g (gegj)
Skladný pravopis
– zavedeno Šafaříkem
– hláska v psána písmenem v (dříve w)
– hláska j písmenem j (dříve g)
– hláska í psána písmenem í (dříve j)
– dvojhláska ou psána písmeny ou (dříve au – dobrau ženau)
– ey – psáno ej
