PRÓZA 90. LET

V 90. letech ještě tvoří autoři několika generací.
Směry: převažoval realismus, který se rozšiřoval v historické a venkovské próze.

Historická próza

Zikmund Winter (1846 – 1912)

Po gymnáziu vystudoval historii. Je spjat s Prahou a Rakovníkem. Hodně bádal v archívech. Působil jako středoškolský profesor dějepisu. Ve svých dílech byl inspirován archívy.Z výzkumů dělal cykly. Psal prózy, kterým říkal „obrázky“:

Rakovnické obrázky
Pražské obrázky – povídka Nezbedný bakalář (zfilmované)
Starobylé obrázky z Rakovnicka – vycházely postupně (1886 – 1888)
Mistr Kampanus (1909) – román, obraz kolem doby Bílé Hory
– hlavní postavou je Jan Kampanus Vodňanský – drama víry, aby zachránil univerzitu,
rozhodl se přejít ke křesťanství, ale nebylo to nic platné
Rozina sebranec (1905) – dívka, kterou matka po narození opustila. Vychovávali ji cizí lidé. Zamilovala se do Itala, ale vzala si starého muže (zfilmováno).

Alois Jirásek (151 – 1930)

Narodil se v Hronově.V Hradci Králové vystudoval gymnázium, v Praze na filozofické fakultě vystudoval historii.
Pracoval jako profesor dějepisu na gymnáziu v Litomyšli a od r. 1888 v Praze, kde žil celý život, avšak často se vracel do jižních Čech. Měl řadu přátel mezi spisovateli, např. K.V.Rais, Josef Thomayer…Měl také pozoruhodný vztah k přírodě.
Jeho dílo vychází z archivních materiálů, z historické koncepce Františka Palackého (vrchol dějin viděl v husitství).

Staré pověsti české (1894) – pověsti vycházející ze starých kronik. Pověsti o Přemyslovcích, skutečných i fiktivních, povídky pražské, židovské…Povídky jsou ilustrovány Alšem i Trnkou.

Období:
1) období husitství
2) období pobělohorské
3) národní obrození (a 19.století)

1) období husitství – v 90.letech se přeorientoval na husitství
Mezi proudy (1891) – zachytil vládu Karla IV. a Václava IV.
Proti všem (1894) – zachytil historické postavy skutečné (P. Holý, J. Hus) i fiktivní, jsou
zde zachyceny významné bitvy
Bratrstvo – román
Husitský král – Jiří z Poděbrad

2) období pobělohorské – své romány začal vydávat až v 80. letech
Psohlavci (1886) – Jan Sladký Kozina x Lomikar, končí Kozinovou popravou a výzvou
Skály (1897) – typická doba po Bílé Hoře

3) období – národní obrození (a 19. století)
– v 90. letech rozepsal:
F.L.Věk (1890 – 1907) – těžištěm v 90.letech, příběh skutečné postavy

Jaroslava Janáčková: Alois Jirásek (1987)

Julius Zeyer (1841 – 1901)

Představitel Lumírovců. Hodně cestoval, svá díla často umísťoval do ciziny. Byl básník, prozaik i dramatik.
Tři legendy o krucifixu (1895) – 3 příběhy nábožensky zabarvené (1. próza Čechy, 2. próza Slovensko, 3. próza Španělsko)

Měl také blízko k novoromantismu:
Jan Maria Plojhar (1891) – odehrává se v Paříži. Hlavní postavou je Slovák Roiko, prvky symbolismu

Venkovská próza

Karel Václav Rais (1859 – 1926)

Narodil se v Chotěboři. Pracoval jako učitel. Většinu života žil v Praze. Psal povídky a romány, které umísťoval do Podkrkonoší a Českomoravské vrchoviny.

Povídky:
Výminkáři (1891) – příběhy starých lidí na penzi
Rodiče a děti (1893) – spory generací
Lopota (1895)

Romány:
Zapadlí vlastenci (1893) – příběh husitů východočeské oblasti (učitelé, kněží…)
Západ (1896) – starý farář si přeje dožít svůj život na své faře, což se mu nepovede
– idylické postavy, postavy mají ptačí jména (i v Zapadlých vlastencích)
Kalibův zločin (1892 – příběh mladého Vojtěcha Kaliby, který je podváděn svou ženou, ta
mu porodí cizí dítě. Vojtěch v afektu zabije svou ženu motykou.
Paničkou (1897)
Na lepším (1899

Psal i pro děti.

Antal Stašek (1843 – 1931)

Vlastním jménem Antonín Zeman. Je otcem Ivana Olbrachta. Narodil se v Semilech. Právník,
který často vykonával funkci obhájce dělníků. Později se odstěhoval do Prahy za Ivanem Olbrachtem.

Dílo:
Blouznivci našich hor (1895) – povídkový cyklus Blouznivci= jedná se o náboženské fanatiky nebo hledače různých pravd. Dějištěm povídek je Podkrkonoší.

Teréza Nováková (1853 – 1912)

Narodila se v Praze. Její život je spjat s Litomyšlí. Jejím synem byl Arne Novák. Přišla
o několik dětí.

Dílo:
Z měst i ze samot (1890) – situováno na východočeský kraj (pak i na města)

Karel Klostermann (1848 – 1923)

Narodil se na území Rakouska, studoval medicínu ve Vídni, ale studium nedokončil. Poté pracoval jako středoškolský učitel francouzštiny v Plzni. Říká se mu „básník Šumavy“. V 90. letech psal povídky a romány

Romány:
V ráji šumavském (1892)
Ze světa lesních samot (1892)
Skláři (1896)
V srdci šumavských hvozdů – sbírka povídek, existuje zde úzká vazba mezi přírodou a lidmi

Hlavními postavami byli lesáci, dřevorubci, pytláci…Psal dramata lidská i přírodní (kruté zimy, vichřice).

Adolf Bertstifter
Narodil se v Horní Plané (Lipno). Psal německy.

Jan Vrba
Myslivcův rok – přírodní beletrie

Josef Váchal

Rudolf Tkalčík
Král Šumavy – román, zfilmováno

Petr Pavlík
– žije na Šumavě
Vichřice – román