Milan Kundera

Milan Kundera – Básník, prozaik a dramatik. Narodil se v Brně v rodině muzikologa Ludvíka Kundery, profesora JAMU. Sám JAMU, současně s filozofií, studoval. Studia ukončil na FAMU. Tam také později jako docent přednášel světovou literaturu. V roce 1970 byl propuštěn, roku 1975 odjel do Francie, kde přednášel na univerzitě. V listopadu 1979 byl zbaven československého státního občanství. Nyní žije v Paříží, věnuje se literatuře a přednáší na Sorbonně. V jeho dílech se objevuje paradoxní žert. Důraz klade na erotiku, která umožňuje překonávat existenční samotu.
Domácí tvorba:
Člověk zahrada širá – Touto sbírkou básní vstoupil do literatury. Je dobově optimisticky laděná.
Poslední máj – Poéma věnovaná Juliu Fučíkovi.
Monology – Tyto básnické tvorby získaly největší ohlas. Zachycují erotickou lásku moderních lidí, kteří procházejí krizovými vztahy, prázdnotou i odcizením, což jsou problémy všelidské. Po této sbírce přestal psát poezii.
Majitelé klíčů – Drama s námětem z druhé světové války. Střídmě zde užito techniky absurdního dramatu.
Směšné lásky, Druhý sešit směšných lásek a Třetí sešit směšných lásek – Sbírky povídek. Získali si velkou popularitu.
Žert – Tento román nám ukazuje život vysokých škol a národa v době stalinismu. Román je celou sérií žertů. Začne to nevinným vtípkem, kterým chce vysokoškolák a komunista Ludvík Jahn rozzlobit svou dívku Markétu, která je také zapálenou komunistkou. Ludvík odpoví Markétě na dopis z politického školení, který plný optimistického nadšení pro socialismus, ale nezmiňuje se o jejich lásce, provokační pohlednicí „Optimismus je opiem lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík“. Markéta postrádala smysl pro humor tohoto druhu a předala pohlednici stranickému výboru fakulty. Tam je jeho žert brán jako nepřátelský akt. Ludvík je vyloučen ze strany i z fakulty a odveden k černým jednotkám. Po letech se hrdina vrací k vědecké práci. Naskytne se mu příležitost pomstít se svému někdejšímu kolegovi Pavlu Zemánkovi, který se zasloužil o jeho vyloučení z fakulty. Svede mu manželku Helenu a považuje to za největší žert. Opět odchází k tragickému momentu. Manžel totiž nevěru přivítá, protože má jinou. Hrdinův pokus o pomstu tak ztroskotá stejně absurdně jak absurdní byla kdysi jeho vina. Na konci touží Ludvík po návratu do ztraceného ráje lidových písní, do archaického města, „kde láska je ještě láskou a bolest bolestí“.