BOHUMIL HRABAL (1914 – 1997)

BOHUMIL HRABAL (1914 – 1997)
Vůdčí osobnost naší prózy 60. a 1. pol. 70. let, v posledních letech má jeho tvorba výrazně klesající tendence. Narodil se v Brně – Židenicích, rodina se brzy přestěhovala do Nymburka, kde byl Hrabalův otec správcem pivovaru. Práva ukončil Hrabal doktorátem až po osvobození. Během svého života vystřídal různá zaměstnání, a to hned po uzavření vysokých škol v r. 1939 (úředník, skladník, výpravčí, brigádník v ocelárnách, balič starého papíru, kulisák a statista). Tato zaměstnání mu poskytla nepřeberné množství námětů pro L tvorbu. Od r. 1962 je spisovatelem z povolání. Po odmítnutí okupace v r. 1968 dostal zákaz publikovat, mnohá díla vyšla v samizdatu i v zahraničí. Do L se vrátil v pol. 70. let, ale oficiální verze jeho děl byla podřízena cenzuře.
Do L vstoupil až na poč. 60. let, ale literární přípravu absolvoval už v duchu poetismu a surrealismu (v r. 1945 byl spoluautorem Manifestu neopoetismu, své verše však knižně nevydal). Tehdy se kolem něj soustředila skupina umělců (50. léta).
Oficiální prvotinami jsou prózy Perlička na dně (1963) a Pábitelé (1964). Už tyto prózy odrazily jeho originální tvůrčí metodu. Základní téma – lidé na pokraji lidské společnosti, v nich objevuje dobré jádro – „perličku na dně.
Hrabalův pohled na čl-a je odideologizován, tito prostí lidé si v jeho prózách vyprávějí zážitky, při nichž přehánějí, baví se vymýšlením a vzpomínáním. Tento svébytný proud řeči nazývá Hrabal „pábením“ (asociativní tok zážitků) a jeho autory „pábiteli“ (= novotvar z povídky Pábitelé). Při vytváření těchto hrdinů Hrabal čerpá ze svých životních zkušeností.
základem prózy bez souvislého děje je rozbor, zvláště hospodská rozprávka (vliv Haška a Johna). Používá hovorového jazyka se spoustou slangových výrazů
pracuje s metaforou a groteskou, užívá metody kontrastu a koláže, klade vedle sebe krásu a ošklivost, život a smrt, surovost a něhu častým hrdinou je strýc Pepin
Další próza Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964) je asociativní tok vyprávění zážitků Pepina, má zajímavou formu – je to novela o jedné větě.
Děj novely Ostře sledované vlaky je umístěn na zapadlou železniční stanici v době okupace. Hlavní postavou je Miloš Hrma, mladý výpravčí, těžce nesoucí svoji sexuální nezkušenost. Má pocit, že je všem pro smích. Své problémy se pokusil vyřešit sebevraždou, ale neúspěšně. Konec jeho komplexům učinil poměr s živelnou Viktorií, která podpořila jeho sebedůvěru. Svůj vzor má Miloš v rázném a veselém výpravčím Hubičkovi, který si nedělá nejmenší trápení ze svých afér. Ten také požádal Miloše, aby mu pomohl s jeho ilegálním úkolem. Miloš nakonec tragický umírá poté, co vhodil bombu do německého vlaku s nákladem střeliva. Jeden voják si ho ale všiml a postřelil ho. Zasáhl mu plíce. V poslední chvíli se Miloš zamýšlí nad každodenností života, kterou proklínal, ale nyní mu bude chybět.
Novela byla zfilmována Jiřím Menzlem a získala cenu Oskara.
Ve 2. po. 70. let vychází volná trilogie s autobiografickými rysy o pobytu Hrabalovy rodiny v Nymburce:
novela Postřižiny (1976)
novela Krasosmutnění (1979) – hl. postavy: krásná a emancipovaná maminka, podivínský tatínek a nositel překvapivých situací strýc Pepin
novela Harlekýnovy milióny (1981) – tytéž postavy dožívají v zámeckém domově důchodců