Josef Škvorecký (1924)

Josef Škvorecký (1924)
prozaik, nakladatel
jeho téměř celé dílo nese autobiografické rysy
Román Zbabělci zachycuje osm květnových dnů v roce 1945 v Kostelci (pomyslné rodiště Náchod) a hlavní dějová linie se točí kolem bývalého studenta gymnázia Dannyho Smiřického (autobiografická postava), který je rovněž vypravěčem příběhu. Na první pohled se jeví jako povrchní a cynický mladík, ve skutečnosti je velmi citlivý a vnímavý. Na konci druhé světové války pracuje v kostelecké továrně a ve volném čase hraje jako saxofonista se svou jazzovou kapelou v hospůdce Port Artur. Danny je normální chlapec, zajímá se o jazzovou hudbu, dobývá dívčí srdce, chvílemi zaujímá frajerské pózy, má smysl pro humor. Danny se snaží získat Irenu, která však dává přednost jinému. Aby na sebe Danny upozornil, staví se drze proti německému důstojníkovi a nechává se zatknout. Podílí se na zničení německého tanku a je svědkem vražd, které Němci páchají v pivovaru. Na revoluci, kterou dělají jejich otcové, se dívají mladí rezervovaně, nakonec jsou však sami vtaženi. Tento poslední válečný týden končí příchodem sovětské armády a loučením s Angličany.
Autorovi nešlo o historickou přesnost a objektivitu. Chtěl na Dannyho postavě zachytit atmosféru posledních válečných dnů tak, jak ji prožívala tzv. zlatá mládež. Autentičnost románu podtrhuje i jeho jazyk – hovorová čeština a „páskovský“ slang.
V době svého vzniku vyvolal tento román s nekonvenčním pohledem na válku obrovské diskuse a přestože vznikl už v roce 1949, vytištěn byl až v r. 1958. Brzy poté byl však stažen z prodeje jako ideově závadný.
Danny Smiřický byl jednou z postav v Tankovém praporu, Prima sezóně, Příběhu inženýra lidských duší.
V souboru sedmi novel Sedmiramenný svícen vypráví autor příběhy Židů za války.

Ladislav Fuks (1923 – 1994)
prozaik; představitel imaginativní psychologické prózy (magický realismus – groteskní absurdnost, fikce, tajuplnost) vyjadřující úzkost člověka ohroženého fašismem, člověka v době poválečné a poúnorové (hlavními hrdiny jsou lidé nějakým způsobem psychicky deformovaní, např. schizofrenie, fóbie, nenávist k rodičům, narůstající bestiální zabijáctví apod.)
Román Pan Theodor Mundstock je tragická románová freska z konce 2. svět. války, jejímž hrdinou je osamělý Žid, který žije s vědomím, že půjde do transportu. Je plný hrůzy, navíc trpí schizofrenií – svému dvojníkovi dává jméno Mon. Zlom v jeho vnitřním světě způsobí rozhodnutí připravit se na veškerá utrpení, která ho čekají. To ho vede k jakémusi systematickému tréninku (cvičí hladovění, spí na prkně, nacvičuje práci v lomu, přemýšlí, jak si poradit s vyraženými zuby), ale i k psychické rovnováze. Své souvěrce dokáže utěšovat vymyšlenými optimistickými zprávami. Nakonec je zřejmé, že všechna energie byla vyplýtvaná nadarmo. Román má tragikomický závěr – pan Mundstock, připravený na koncentrák, umírá pod koly německého auta, když přechází ulici před shromaždištěm Židů na odsun.
Novela Spalovač mrtvol je moderní psychologický horor s rysy grotesky. Hlavní postavou je pan Kopfrkingl – spořádaný a vlídný zaměstnanec krematoria, jenž v sobě v době okupace odhalí kapku německé krve. Pod vlivem nacistického přítele se vnitřně zcela změní, udává své spolupracovníky, a když je mu nabídnuta závratná kariéra, chladnokrevně zavraždí svou židovskou manželku (oběsí ji v koupelně), ubije tyčí svého syna Miliho v krematoriu a podobný osud chystá i své dceři. Věří, že pomáhá odstraňovat lidskou bídu a neštěstí na tomto světě. Nakonec „spasitele“ odváží sanita a ten z okna pozoruje lidi zničené válkou.
Další prózy: povídky Mí černovlasí bratři, román Variace pro temnou strunu, román Obraz Martina Blaskowitze, novela Cesta do zaslíbené země – čerpá z r. 1938 po hitlerovské okupaci Rakouska a zachycuje tragický příběh skupiny Židů