Kultura 60. a 70. let 20. století

Kultura 60. a 70. let 20. století
– 50. léta – vláda Alexandra = Bachovský absolutismus; končí tzv. Říjnovým diplomem
– dochází k oživení politicko-kulturní situace
– 1861 vzniká spolek Hlahol, o rok později Sokol
– 1862 otevřeno Prozatímní divadlo, bylo otevřeno hrou Král Vukšín- Vítězslav Hálek
– 1863 pokračuje Umělecká beseda- volné sdružení českých českých umělců
– 1864 Svatobor- spolek pro organizační podporu spisovatelů
– 1868 počátek výstavby Národního divadla
– vznik stran : Mladočeši
Staročeši- František Palacký, Ladislav Rieger

14. Moderní umělecké směry ve světové i české literatuře 2.pol. 19.stol.
symbolismus, impresionismus, „prokletí“, dekadence

Konec 19. Stol. – fin de siecle = konec století → secese (tento termín používá jen čeština)
– rozvoj moderní civilizace a zrychlení životního tempa, zvýšení lidské nejistoty, dezorientace
– odpor k měšťáckému způsobu života
– autor je individualita (již v romantismu), básník je odpovědný jen sám sobě
– heslo: umění pro umění = l´art pour l´art → lartpourlartismus – umění nemá sloužit praktickým cílům, dokonalost, obraznost,nezávislost na okolí
Parnasismus – (Parnas – sídlo Apollóna) – směr zdůrazňující samoúčelnost, vytříbenost a uhlazenost básnické formy založený na lartpourlartismu
Dekadence – původně pejorativní význam – úpadek, pád
– útěk od skutečnosti a přirozenosti, krajní individualismus, odtabuizování – zvrácenost, ztělesnění zla, oslava satana, kult zániku, kult smrti, objevuje se téma alkoholu, drog – Květy zla, Zpěvy Maldororovy
– spleen – (rusky chandra) – nechuť k životu
Symbolismus – Manifest symbolismu – 1886
– výpověď o něčem nevyslovitelném, mnohovýznamovém
– smyslově konkrétní obrazy navozující čichové, chuťové a zvukové dojmy

Impresionismu – (z lat. impresio – otisk, dojem) – směr zejména hudební a malířský
– určen éru francouzských malířů – název je odvozen od názvu obrazu Clauda Moneta Imprese: Vycházející slunce
– impresionismus chce zachytit okamžitý dojem nezkreslený racionálním ani empirickým poznáním
– E. Degas, E. Manet, A. Renoir,
– hudba – M. R´avel, Claude Debussy

Francie – „prokletí báníci“
Hlavní rysy jejich tvorby: 1. rozchod s životními normami soudobé společnosti
2. netradiční pojetí umělecké tvorby
3. důraz na individuální životní zkušenost