VÝVOJ ČESKÉHO PRAVOPISU
1) primitivní (jednoduchý) – konec 10.st. – konec 13.st.
– 1 grafém = více hlásek
– 1 hláska označována více písmeny
– malá i velká písmena
– velká užívána nedůsledně (začátek věty a vlastní jména)
– souhláska v zapsána jako u/w
– souhláska j zapsána jako g
– g i pro hlásku g (od 12. – 13. st. změna v h)
– měkké m
– měkké v zapsáno jako ui
– nedodržovány hranice slov
1. česká věta (poč. 13.st.)
– latinská zakládací listina kapituly litoměřické z r. 1057
2) spřežkový – 14. st. – pol. 15.st.
– spřežky – spojení 2-3 písmen pro označení 1 hlásky (č = tsh, tsch, sh, ts, sch, zch, csh)
– nedůsledně
– trpěla vybavovací funkce
