60. léta

60. léta:
Básníkova poezie se po devítiletém odmlčení způsobeném těžkou nemocí výrazně mění:
– uvolněný nerýmovaný verš, úvahy, bilancování, vliv existencialismu, pocit úzkosti z totalitní moci, hořké životní zkušenosti; reflexivní poezie:
sb. Koncert na ostrově (1965) – básnická rekapitulace jednoho lidského života, krása i tragika,
radost i smutek
sb. Halleyova kometa (1967) – vyznání lásky Praze
sb. Odlévání zvonů (1967) – oslava ženství milostného i mateřského, stále přítomna je smrt

70. a 80. léta:
Tato léta přinášejí publikace v samizdatu; nad lásku k ženě vystupuje láska k vlasti:
sb. Morový sloup (1981): jedna ze zakázaných sbírek, obsahuje verše z let 1968 – 1970, reakci na
sovětskou okupaci; opět zpívá o krásách života – láska a ženy, ale věkem
směřuje vstříc smrti
sb. Deštník z Piccadilly (1979) a sb. Býti básníkem (1983): vzpomínky na mládí, kdy byl šťasten,
kontrast se současností

vzpomínková kniha Všechny krásy světa (1982)

30. léta – reflexivní a meditativní poezie
Na přelomu 20. a 30. let se objevuje v naší poezii nová orientace v souvislosti s nástupem tzv. básnické mezigenerace. Tito umělci se nesdružovali do skupin a nevytvářeli programy, přesto jejich poezie vykazuje některé společné rysy: převládají spirituální tendence, existenciální otázky lidského života, tragický pocit. Žánrově dominuje reflexivní a meditativní lyrika.

Hlavní představitelé: František Halas, Vladimír Holan, Vilém Závada, František Hrubín

František Halas ( 1901 – 1949)

básník subjektivní a meditativní poezie, máchovský typ básníka, překladatel
narozen v Brně, vyučen knihkupcem, od r. 1926 redaktorem pražského nakladatelství Orbis
přátelství s J. Mahenem a B. Václavkem
sb. Sépie (1927): vychází z dobového poetismu, milostná lyrika, reflexivní poezie, naplněna
melancholií a hořkostí, vyjadřuje víru v tvůrčí schopnost člověka a poezii, která jediná
nikdy neumře
sb. Kohout plaší smrt (1930), Tvář (1931), Hořec (1933): sbírky přinášejí motivy rozkladu, nicoty
a hrůzy z pomíjivosti, které korespondují s prostředím a dobou – podzim,
noc, hřbitov; básníka mučí otázky života a smrti, odráží boj o nalezení
smyslu života i umění.
Najdeme střídání a konfrontování smyslových a konkrétních prvků s prvky
abstraktními, bohatou metaforiku, přerývaný verš, kakofonii
(nelibozvučnost), archaismy a neologismy.
skladba Staré ženy (1935): nemilosrdně reálné vidění rysů proletářské ženy na sklonku jejího
života, snažil se postihnout obraz bolestného stárnutí (S. K. Neumann ji
nepochopil a napsal polemickou báseň Staří dělníci, 1935)

2. pol. 30. let a období okupace
Nebezpečí fašismu, války a občanská válka ve Španělsku přivádějí Halase k poezii společenského zápasu, k boji proti zlu. Navštívil Španělsko; v době okupace pracoval v ilegalitě.

sb. Dokořán (1936): reakce na válku ve Španělsku; ještě dominují spiritualistické nálady a motivy.
Do sbírky umístil např. báseň Don Quijote bojující – obrat od spirit. poezie.
sb. Torzo naděje (1938): reakce na Mnichov (b. Mobilizace), připomíná slavnou husitskou tradici
(b. Praze), vyjadřuje víru ve vítězství, vyzývá k boji (b. Zpěv úzkosti)
sb. Naše paní Božena Němcová (1940): u příležitosti 120. výročí jejího narození (podobně Fučík a
Seifert); vzor národní hrdosti a síly, krása její řeči
sb. Ladění (1942): věčné hodnoty a krása mateřského jazyka, dětský svět říkanek, domov