Vilém Závada (1905 – 1982)

Vilém Závada (1905 – 1982)

básník, překladatel
rodák z Ostravy – celoživotní sepětí s dělnickým Ostravskem
po maturitě vystudoval FF UK v Praze (čeština, francouzština), pracoval jako nakladatelský redaktor
určitou dobu byl členem Devětsilu
v jeho poezii je sociální tón; napsal čtyři knížky veršů pro děti

sb. Panychida (1927): s poetismem sdílel imaginaci, techniku básnické práce, ale odlišoval se
životním pocitem a celkový pocit sbírky je tragický
sb. Siréna (1932), Cesta pěšky (1937): smutek a tragický pohled na dobovou realitu, motivy
černého Ostravska, sociální témata, vize rozkladu
sb. Hradní věž (1940): reakce na Mnichov, proti fašismu a protektorátu
poválečná tvorba
sb. Povstání z mrtvých (1946): poezie z období protektorátu, otřesný obraz války, obraz proměn
světa po osvobození, zrod nových lidí
sb. Město světla (1950): blízko k budovatelské tematice, ale nepodlehla dobovému schematismu,
básník nalézá křídla, která jsou symbolem vzletu a vznosu země
sb. Polní kvítí (1955): příklon k nerudovské tradici, důvěra v člověka – obraz havíře, rodný kraj

sb. Jeden život (1962), Na prahu (1970), Živote díky (1977): vrací se k sobě vlastní poetice;
opětovně zdůrazňuje svůj vztah k rodnému Ostravsku, vzpomíná na dětství,
bilancuje, touží po harmonii, uvažuje o smyslu života a poezie