Klínové písmo
(Mezopotámie – Sumerové) – původně obrázkové, pak pojmové až
Hláskové
Mezopotámie (3000 př.n.l. – 1.st.n.l.)
– klínové písmo – slova i slabiky (šu – klínový obrázek ruky = pro ruku i slova se slabikou „šu“)
– klínové písmo – většina národů Přední Asie
3) písmo slabičné – označuje slabiky (např. japonské)
4) písmo hláskové (fonogramy) – označuje jednotlivé hlásky (např. latinka, azbuka)
– většina jazyků
– Féničané (1300 př.n.l.), 22 písmen pro souhlásky, zprava
doleva, bez mezer mezi slovy
– Řekové doplnili o samohlásky
HISTORIE PÍSMA V ČESKÝCH ZEMÍCH
1) hlaholice (od 863) – Konstantin a Metoděj, z malé české abecedy, 40 znaků (výj. Sázavský
klášter do konce 11.st. a Emauzy/Na Slovanech za Karla IV.)
2) latinka (od 906) – podoba kurentu, 22 znaků, později spřežka ch, k, v = 25 grafémů.
Latinské texty + bohemika + glosy. Nová latinka v 19.st.
