Český jazyk

– je signalizována prostředkem závislosti (podřadicí spojkou nebo vztažný slovem, které ji uvozují) Nepravé věty vztažné/vedlejší – věty formálně závislé, vedlejší, ale obsahem hlavní (Ulehla, aby už nevstala. Walesa začal vzpouru, aby se po...

– vyjadřují důrazný rozkaz, výzvu, zákaz (Takhle řídit auto! V létě topit! Mít tak více času! Platit! Mlčet!)3) citoslovečné – tělesné a duševní stavy, hlasy a zvuky (Au! Safra! Hop! Haló!) Polovětné konstrukce– dříve...

Věta složená (souvětí podřadné)– věta, do jejíž struktury je zapojena další věta nebo věty ve funkci větného členu, tzn. že některým jejím větným členem je věta vedlejší (1 věta hlavní a 1 nebo více...

– věta – základní gramatická jednotka pro vyjádření výpovědi; model komunikační jednotky– má gramatickou formu: a) větného ekvivalentu (dříve jednočlenné věty neslovesné = jmenné a citoslovečné) b) věty (jednoduché) c) složené věty (dříve „souvětí...

– otázky zjišťovací (Přišel už?)– otázky deliberativní (rozvažovací) (Mám tam jít? Co dělat?)– otázky citové (nepravé) (To snad ne? To myslíš vážně?)3) imperativní (rozkazovací) – rozkaz, zákaz, povel, výzva, varování, vyhrůžka, výstraha, rada, prosba4)...

b) smyslové vjemy (V autě zahrčelo. V domě to vonělo cukrovím.) c) subjektivní stavy tělesné a duševní (Bolí mě v krku. Bylo mi do pláče. Je mu smutno. Je mi horko.) d) okolnosti (Je...

– kolik, do jaké míry (Křičel jako by ho na nože brali. Trochu se opozdili. Je velmi starý. Spí jako dudek. Váží 30 kg. Přišlo kolem sta diváků.) – prostředku a nástroje (píše tužkou,...

– nejčastěji pod. jm. v pádě prostém nebo předložkovém (obchod s potravinami, film M. Formana, zápas proti zlu), i infinitivem (touha vyniknout), příslovcem (cesta domů)– volný – může vypustit z věta, aniž bychom změnili...

– ad2) sponové sloveso, které nemá vlastní věcný význam (být, mít, stát se, zůstat, zdát se) + jméno, které je významovým jádrem přísudku (Jsem studentem OU. Obraz je můj. Kniha je drahá. Otec se...

– rozvíjející větný člen– doplňuje sloveso, je nutným významovým doplněním slovesa– vyjadřuje jev, který je slovesným dějem zasažen, tvořen, je jeho výsledkem nebo adresátem – nejčastěji vyjádřen pod. jm. nebo zájmenem, ale i infinitivem...