2) interogativní (tázací) – otázka doplňovací (Kdo přišel?)
– otázky zjišťovací (Přišel už?)
– otázky deliberativní (rozvažovací) (Mám tam jít? Co dělat?)
– otázky citové (nepravé) (To snad ne? To myslíš vážně?)
3) imperativní (rozkazovací) – rozkaz, zákaz, povel, výzva, varování, vyhrůžka, výstraha, rada, prosba
4) optativní (přací) – přání, touha, aby se něco splnilo nebo nesplnilo (Ať už je to za mnou! Kéž už je neděle! Tohle se nemělo stát!)
Věta jednoduchá
– jeden vztah predikace (vztah mezi podmětem a přísudkem) = dvojčlenná věta
(Petra přijela na kole.)
– základ = určitý tvar slovesný VF – verbum finitum
– pokud nelze podmět slovně vyjádřit = věta jednočlenná
– věta jednočlenná
– základ = sloveso určité
– 1 základní člen – přísudek
– sloveso má neosobní formu, tj. 3. os. singuláru neutra (to, ono) (Hučí v komíně. Je pěkně. Bylo mi špatně. Zdálo se mi o tobě.)
+ věty se všeobecným podmětem (O tom se psalo. To se říkalo. Bylo dosaženo dobrých výsledků)
