ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA

18. ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA

PRAGMATICKY ORIENTOVANÍ AUTOŘI

Ferdinand Peroutka (1895 – 1978)
Působil zejména jako novinář, později také jako dramatik a spisovatel, roku 1925 se podílel spolu s K. Čapkem na zakládání národní strany práce, za kterou oba neúspěšně kandidovali ve volbách, jejich politika byla blízká názorům T. G. M. a odsuzována politickou levicí (literárně-politicky se utkal s F. X. Šaldou), po roce 1948 odešel do exilu, kde spoluzaložil rozhlasovou stanici Rádio Svobodná Evropa.
Jací jsme (1924) – soubor provokativních úvah o české národní povaze.
Osobnost, chaos a zlozvyky (1939) – literárně kritické dílo.

Karel Čapek (1890 – 1938)
Narodil se v Malých Svatoňovicích, měl bratra Josefa a sestru Helenu (podruhé provdaná za básníka Josefa Palivce, je autorkou knihy Moji milí bratři). Studoval filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění a filologii na FF UK v Praze, Berlíně a Paříži. Během studií vznikla knižně Publikovaná seminární práce Pragmatismus čili Filozofie praktického života (1918) – zastává zde názor, že pragmatismus je filozofií činného života a že myšlení a poznání nemají hodnotu sami o sobě, ale jen jako prostředek k jednání.
Pracoval jako knihovník v Národním muzeu, od roku 1921 jako redaktor Národních listů a Lidových novin, byl dramaturgem a režisérem Vinohradského divadla. Ve 20. a 30. letech hodně cestoval – Itálie, Anglie, Španělsko, Holandsko, Dánsko, Norsko. Ze svých cest vytěžil několik cestopisných fejetonů Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever, které hojně prokládal vlastními kresbami. Oženil se s herečkou a spisovatelkou Olgou Scheinpflugovou. Byl zastáncem tzv. hradní politiky – přátelil se s T. G. M. (Hovory s T. G. Masarykem – tři svazky, první dva, vydané v letech 1928 a 1931, se soustředily na Masarykův život, třetí (1935) na jeho politické a filozofické názory). Umírá o Vánocích 1938 na zápal plic a díky útokům v pravicovém tisku a anonymním telefonátům byl nejen ve špatném fyzickém, ale také psychickém stavu.
Svá první prozaická díla psal spolu se svým bratrem Josefem Čapkem, oba přitom byli ovlivněni moderními uměleckými směry, např. kubismem a civilismem (spolu např. s S. K. Neumannem se podílel na programovém prohlášení Almanachu na rok 1914, který se hlásil k modernímu pokroku a civilismu) – z tohoto období pochází lyrické soubory povídek Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916) – zde stejnojmenná povídka inspirovaná zkázou Titaniku, a Krakonošova zahrada (1918).