NÁRODNÍ OBROZENÍ

– velké společenské hnutí usilující o obrození národa v oblasti kulturní, společenské, hospodářské i politické a zahrnující konec
18. století do poloviny 19. století /1770 – 1850/
– příčiny vzniku:
1) český člověk žije v mnohonárodnostní rakouské monarchii s dominujícím německým živlem, kdy začíná tzv.
jazyková unifikace (pro německý jazyk) a tím slábne pozice českého jazyka

2) vláda Marie Terezie (1740 – 1780) a jejího syna Josefa II. (1780 – 1790):
– toleranční patent (nabyl účinnosti v 80. letech, tj. povolení některých nekatolických vyznání)
– povinná školní docházka
– katolictví ztratilo své výhradní postavení ve společnosti
– zrušení nevolnictví v českých zemích (r. 1781)

3) centralizační snahy monarchie

4) osvícenství a racionalismus ve světě

5) VFR – v pol. 18. století výstup mluvčích fr. buržoazie (Voltaire, Montesquieu, Rousseau, Diderot) s
rozhořčenými útoky proti nevolnictví a církvi (encyklopedisté)

6) ve 2. polovině přestala česká literární produkce téměř existovat a trvala tak pouze v podobě ústní slovesnosti
– potřeba vlastního jazyka je náhle naprosto jasná a tak logické, že první národně-obrozenecké snahy směřují směrem pro
vytvoření jazyka
– r. 1790 založení Královské české společnosti nauk (v níž se sdružovali jak matematici a přírodovědci, tak i humanitně zaměření
vědci, kdy společný jim byl osvícenský kriticismus, obhajoba svobody vědeckého bádání a hlásání vědecké tvorby jako služby
lidem)
– úkoly, cíle vytyčené NO:
1. vytvářet spisovný český jazyk (J. Jungmann)

2. zčešťovat i vědu (J. Jungmann, J. Pavel Šafařík, Fr. Palacký, Marek)

3. posilovat v literatuře rozvoj českého národa prohlubováním lidových a pokrokových tradic
(Rukopisy, Slávy dcera, rozvoj nových uměleckých forem)

4. vzkřísit, probudit národ a snaha navázat na tradice husitství
– materialistický výklad NO: Za primární se pokládal společenský vývoj, jak se vytvářel od 70. let 18. století. Podmínky pro
obrození byly vytvořeny rozpadem feudalismu, osvícenskými reformami (zrušení jezuitského řádu, vydání tolerančního
patentu, patent o zrušení nevolnictví) a příchodem venkovského lidu do poněmčených měst.
– dělení NO do dvou, respektive tří fází:
1. fáze: /1770 – 1805/ (snad jaksi nultá fáze)
= přípravná etapa obrození, období učeneckého zájmu o český jazyk, počátek obrany českého jazyka (Josef Dobrovský)

2. fáze: /1805 – 1830/
= získávání stoupenců proti nadvládě Německa, myšlenka slovanské vzájemnosti
= tzv. vědecký proud: J. Jungmann, Ján Kollár, J. Pavel Šafařík, František Palacký
= do odborných jazyků se pomalu dostává i český jazyk

3. fáze: /1830 – 1850/
= období masového hnutí
= tzv. lidový proud: K. J. Erben, K. Hynek Mácha, František Čelakovský, Josef Kajetán Tyl
= vznikají kvalitní díla psaná česky