Přísudek (predikát)
– závislý člen predikační dvojice: něco vypovídá o podmětu– základ věty– vyjádřen určitým tvarem slovesa (VF) a jen zřídka citoslovcem (Matka prásk do stolu a bylo ticho.), infinitivem (Petr ne a ne odejít.)– 1)...
Vše co student potřebuje vědět
– závislý člen predikační dvojice: něco vypovídá o podmětu– základ věty– vyjádřen určitým tvarem slovesa (VF) a jen zřídka citoslovcem (Matka prásk do stolu a bylo ticho.), infinitivem (Petr ne a ne odejít.)– 1)...
b) nebo odlišné od dnešních slovesných typů LETNÍ SEMESTR VĚTNÉ ČLENY– podmět (subjekt)– přísudek (predikát)– předmět (objekt)– příslovečné určení (adverbiale)– doplněk (atribut verbální)– přívlastek (atribut) Predikační dvojice:– subjekt– predikát
– mluvnicky nezávislý, o němž se přísudkem něco tvrdí– je činitelem děje (Referent napíše fakturu), nositelem vlastnosti (Hodnota investice kolísá.), v pasivních konstrukcích má význam objektu děje/patiens (Banka byla vyloupena.)– je vyjádřen syntaktickým nominativem...
– tvary dlouhé: složeny z tvarů jmenných + tvarů ukazovacího zájmena jü, ja, je. a) tvrdé (mladý) b) měkké (jarní)3) Skloňování smíšené – přídavná jména přivlastňovací– jednak tvary jmenné (sg. kromě 7.p., 1. a...
Zájmena rodová – skloňování zájmenné (tvrdé: ten, kdo; měkké: náš, váš, co, on; smíšené: všechen) – skloňování adjektivní (jaký, nějaký, její, něčí)Zájmena nesklonná (jeho, jejich, jehož, jejichž) SKLOŇOVÁNÍ ČÍSLOVEK Určité a neurčité:– základní (jeden,...
– sloveso má nejvíce různých tvarů (kolem 200, spolu s vidovými obměnami kolem 400)– je významovým centrem české větySlovesné tvary:– jednoduché (syntetické): zpívám, čti…– složené (analytické, opisné), tvořeny více slovy: zpíval jsem, četl bys,...
Formální tvarosloví: nauka o ohebných slovních druzích a jejich tvarech.Flexe (ohýbání), tvoření tvarů: 1) Deklinace (skloňování) – ohýbání jmen; připojováním pádových koncovek se vyjadřuje pád, číslo, jmenný rod, vzor. 2) Konjugace (časování) – ohýbání...
Maskulina– Maskulina životná: 1) bez koncovky: kmen zakončen souhláskou a) tvrdou/obojetnou, 2.sg. -a = tvrdé skloňování, vzor pán, b) měkkou/obojetnou, 2.sg. -e = měkké skloňování, vzor muž. 2) s koncovkou -a: kmen zakončen na...
– Město: vzor tvrdý, koncovka -o– Moře: vzor měkký, koncovka -e– Kuře: kmenotvorná přípona -et- + konc. -eNázvy mláďat; vzor smíšený: sg. podle vzoru měkkého, pl. podle vzoru tvrdého– Stavení: jména na -í (kmenotvorná...
– nevyjadřuje počet dějů, ale kolika osob, věcí se týká:1) jednotné (singulár)2) množné (plurál)– tykání vs. vykání (starší je tykání)– plurál skromnosti (modestiae) – autorský (v této kapitole se budeme zabývat…)– plurál majestaticus (My,...