Osvícenský racionalismus

Osvícenský racionalismus umožnil zrod kritického dějepisectví, usilujícího o podání nezaujatého obrazu českých dějin. Prvním významným počinem v tomto směru bylo vydání části Hájkovy kroniky s rozsáhlým kritickým komentářem, který zpracoval historik Gelasius Dobner.
Relativně původní dílo pak představovala Nová kronika česká, napsaná Františkem Pelclem, vydavatelem Balbínovy Obrany.

Další důležitou oblastí obrozenecké kultury se stala publicistika, která sehrála významnou roli při šíření národního hnutí i v mimopražských centrech. Na vysokou úroveň ji pozvedl Václav Matěj Kramerius, který vydával Krameriusovy c. k. pražské poštovské noviny.

K národnímu uvědomění výrazně přispělo i divadlo. Pokus o první české představení na počátku obrození znamenala inscenace překladu německé hry Kníže Honzik v divadle v Kotcích (existovalo v Praze od r. 1738 jako stálá scéna). Ve velkém Stavovském divadle (původně Nosticově, které zahájilo činnost r. 1783) byl českým představením vymezen jen malý prostor. Proto česká divadelní společnost iniciovala r. 1786 zřízení vlasteneckého divadla zvaného Bouda (na dnešním Václavském náměstí). S Boudou je spojen největší rozkvět obrozeneckého divadla této etapy. Hlavním organizátorem pražského divadelního života byl Václav Thám, herec a režisér, který se věnoval také literatuře i novinářské činnosti. Thám je autorem více než padesáti dramatických textů (převážně upravených nebo přeložených), u nichž známe (až na několik výjimek) pouze tituly a ohlasy v dobovém tisku. Napsal např. historické hry Břetislav a Jitka a Vlasta a Šárka, které vycházely z českých dějin a starších pověstí.
Václavův bratr Karel Ignác Thám (mj. autor již zmíněné Obrany) působil v divadelním prostředí jako překladatel. Podílel se na sestavování repertoáru a byl nejvýznamnějším upravovatelem cizích her pro české jeviště. Ze světových dramatiků byli uváděni Shakespeare, Molière, Lessing a Schiller. Na programu však převažovaly veselohry, zpravidla adaptované podle německých předloh, děj byl mnohdy zasazen do českého prostředí.
O původní tvorbu více usiloval Prokop Šedivý v tzv. lokálních fraškách (žánrový dramatický typ s až obhroublým humorem zasazen do místně určeného prostředí). Velké oblibě se těšily jeho hry Masné krámy a Pražští sládci.