LITERATURA HUSITSKÉ DOBY
Závěrečná desetiletí 14. století sebou přinesla se sebou nejen další šíření češtiny jakožto literárního jazyka (laicizace), ale i vyhrocování rozporů mezi jednotlivými společenskými vrstvami a skupinami a dále i okolnost, že životní podmínky nejníže postavených byly tragicky poznamenány morovou epidemií (v naší zemi kolem r. 1380).
Zaměřím-li se na ony spory a zhoršení hospodářských poměrů, pak hlavní příčinou tohoto byla zejména smrt Karla IV. a dále i vybuzení nálad proti církvi a vzbuzení závisti feudálů, měšťanů a i chudých proti majetku církvi. Oficiální církev byla podrobována kritice za to, že se zpronevěřuje svému poslání – duchovní hodnoty směňuje za peníze. A tak se rodí husitství jako jeden z projevů úsilí, směřujícího k nápravě církve i celé společnosti /= REFORMACE/.
Pro vznik husitství měla klíčový význam Pražská univerzita, kde vystupovali různí kazatelé a myslitelé, inspirovaní hlavní myšlenkou anglického reformátora, Johna Wycliffa. Širokou laickou společnost pak oslovovali odvážní myslitelé v Betlémské kapli, v níž od přelomu 14. a 15. století byla povolena kázání v českém jazyce, což znamenalo, že se hlásání myšlenek dostávalo k lidem z nižších vrstev daleko snáz. Prosazovalo se tak v kapli: návrat k Bibli, a že jedině Bible je božím zákonem.
