Náměty Březinových básní

Náměty Březinových básní – Své básně věnuje Anně Pamrové, se kterou si koresponduje celý život („V království ženy jsem se setkal jedině se svou matkou nebo s Vaší duší“)
Dále se Březina věnuje ve svých básních Praze. Po roce 1890, tedy po smrti matky i otce (otec zemřel 4 dny po matce) se Březina prostřednictvím svých básní vyrovnává se smrtí („Jeden týden zbavil mne rodičů a všeho“).
Prostředky Březinovy poezie – Základ Březinovy řeči je bohatství metafor. Dynamičnost básnických obrazů rozvíjí celé řetězce představ a dojmů. Spojuje významově vzdálená nebo protikladná slova (oxymorón). Hymnický, patetický výraz, značná citovost, vizionářství, bohatý jazyk (biblické parafráze, náboženské pojmy), složitá souvětí, hudebnost verše.
– své básně publikuje v časopise Niva – báseň Smutek západu – popisuje své prázdninové rozjímání v přírodě při četbě Baudelaira
• Tajemné dálky – 1895 – 300 výtisků, sbírka, v níž se vyrovnává se smrtí, komunikuje se smrtí, smrt a utrpení dávají smysl života, jestliže smrt dává smysl života, musí mít smrt sama smysl
• Svítání na západě – 1896 – titul sbírky je oxymorón – západ je roven smrti, svítáni symbolizuje vysvobození z pozemského utrpení a přechod do duchovního života, bolest, asketická samota; volný verš
• Větry od pólů – 1897 – nejabstraktnější sbírka, v níž vrcholí básníkova snaha odprostit se od reálného života
• Stavitelé chrámu – 1899
• Ruce – 1901 – Březinova poslední sbírka – skepse pomalu ustupuje optimističtější víře v budoucnost, symbol spojených rukou jako představa sbratření lidstva; volný abstraktní verš
• Hudba pramenů – soubor esejů
• Skryté dějiny – kniha esejů
J. Deml – Mé svědectví o Otokaru Březinovi
V. Nezval – Smuteční hrana za Otokara Březinu