Drama a divadlo v letech 1970 – 1989

Drama a divadlo v letech 1970 – 1989
V tomto období se také na divadle podepsalo období normalizace. Některá divadla byla zavřena (např. Divadlo Za branou), na druhé straně některá divadla vznikla (např. HaDivadlo, Sklep).
Na jeviště se vracely osvědčené socialistické hry, realistická klasika, sovětské hry, byl založen nový Svaz českých dramatických umělců, předsedkyní se stala Jiřina Švorcová.
Vládnoucí moc značně omezila nebo eliminovala činnost některých předsrpnových dramatiků, režisérů, herců a dalších divadelníků, např. V. Havla, P. Kohouta, J. Topola,
F. Pavlíčka, M. Kundery, I. Klímy, V. Charamostové a dalších. Mnozí odešli do exilu, např. Vratislav Blažek, Pavel Landovský, Alfréd Radok, Otomar Krejča, Jan Tříska, Martin Štěpánek, písničkáři Karel Kryl, Jaroslav Hutka ad.
Na opačném pólu bylo divadlo neoficiální a dramatická tvorba samizdatová. Známým se stalo tzv. bytové divadlo Vlasty Chramostové, amatérské divadlo Na tahu, které hrálo i na Havlově Hrádečku.
Mezi oběma krajními póly se pohybovala tzv. studiová divadla, zvaná rovněž alternativní, experimentální, autorská, avantgardní, nová, generační … Patří k nim např. brněnské Divadlo na provázku, liberecké-pražské Studio Y, prostějovské-brněnské HaDivadlo, pražské Divadlo na okraji, ústecké Činoherní studio aj. Některá z nich vznikla již v průběhu 60. let v návaznosti na tzv. divadla malých forem.

Dramatikové 70. a 80. let

Oldřich Daněk (1927)
dramatik, autor filmových, televizních a rozhlasových scénářů, prozaik, režisér
představitel brechtovského epického divadla
ve svých dílech se zabývá především problémy současnosti, ale cizí mu nejsou ani témata historická
jeho hry se objevily na scéně již v 60. letech : Svatba sňatkového podvodníka (1961),
K jeho hrám 70. let patří:
historická hra Vévodkyně valdštejnských vojsk (1979): dosáhla největší popularity; autor
využil opět principů epického divadla. Přestože se příběh odehrává
v době třicetileté války, nalézáme v něm mnohá podobenství, jež jsou
aktuální i v naší současnosti. Nastoluje otázky války a míru, lásky a
zrady, života a zmaru. Zobrazuje tragiku lidského údělu, především těch
nejubožejších lidí, kteří dělají (či jsou nuceni dělat) válku a stávají se nakonec
jejími oběťmi. Ukazuje jejich bezmocnost vál zabránit.
Tato dramatická rapsodie začíná a končí Valdštejnovým zavražděním v Chebu
(1634). Po celou dobu děje ho provází jeho duch, který ironicky srovnává
skutečnost s minulostí. Do děje vstupují další postavy (markytánky, písař, rejtar,
profous). Rejtar s profousem plánují vraždu Valdštejna, neboť se mylně
domnívají, že tím zabijí válku.

Karel Steigerwald (1945)
dramatik, publicista
své hry uvádí na scénu na poč. 80. let (Dobové tance, Foxtrot, Tatarská pouť)
hra Neapolská choroba: hra má prvky grotesky a absurdního divadla, je to tragikomedie
o nebezpečí totality