Prokurista vyčítá rodině nevděk, …
Prokurista vyčítá rodině nevděk, dluhy, které zanechal Řehořův otec u pana ředitele, nevychovanost, když v tom se Řehořovi podaří dve-ře otevřít a vejít do obývacího pokoje: všichni jsou zděšení, neboť to, co vylezlo, mluví lidským hlasem. Proku-ristta v děsu a úleku byt opouští, maminka omdlévá, jediný otec si zachoval chladnou hlavu a zahnal To – Rehoře holí zpět do pokoje. Rodina je na dně. Začínají existenční starosti. O To-Řehoře se stará sestra Markéta, jinak k němu nikdo ani nevkročí. Sám Řehoř situaci chápe, otec si musí najít zaměstnání, matka též, jeden pokoj vel-kého bytu pronajmou třem mužům, ale co s Tím, co se ukrývá v Řehořově pokoji. Ten se zatím seznamuje se svým novým tělem a jako jedinou zábavu shledává lezení po stěnách a stropě. Když mu ovšem nastěhují do po-koje přebývající nábytek i tato zábava se pro něho stává nebezpečnou. Nikdo si ho již nevšímá, postupně přestá-vá jíst… Poslední kontakt s rodinou končí tím, že jej otec zažene jablky… Do jeho pokoje se odvažuje jen otrlá služebná, která ho všemožně šikanuje… Všichni si uleví, když ona dáma jednoho dne prohlásí: Pojďte se podí-vat, ono to chcíplo, leží to tam docela chcíplé! A pak To stačilo jen uklidit a všichni byli šťastni a spokojeni. Pan Samsa se vrátil z práce, dal výpověď služebné Anně i třem podnájemníkům, kteří si stěžovali, že toho rána ještě nedostali snídani, a s celou rodinou se přestěhoval do menšího bytu, který by všem třem vyhovoval lépe tak, aby mohli zase normálně žít, tentokrát již bez Toho.
