Antonín Sova (1864 – 1928)

Antonín Sova (1864 – 1928)
– narozen v Pacově, na gymnáziu začíná publikovat, úředník Městské knihovny v Praze, nedokončil studium práv, práce a Otově slovníku
1885 – podepisuje Manifest České moderny
– básník syntetizující, v jeho díle se setkáváme s impresionismem, symbolismem i realismem
– v Sovových básních se objevuje smutek, stísněnost, určitá hudebnost
Impresionismus
• Ještě jednou se vrátíme
• Květy mých nálad – verše jsou prostoupeny steskem a melancholií
• Z mého kraje

Realismus
• Realistické sloky – Starci, Starý chirurg, Starý kominík, Zimní večery, Pouť v zimě

Symbolismus
• Zlomená duše – soubor sedmi monologů. Autobiografickou analýzu citů představuje Sova jako obecnější generační zpověď.
Smetanovo kvarteto z mého života – báseň – protiklad tvůrčího individua a šosácké malichernosti
• Vybouřené smutky – spojení reality se snem, vyjádření smutku, stísněnosti a touhy po činu. Komentuje soudobé události a hořce uvažuje o postavení básníka v měšťácké společnosti. Symbolistní obrazy krajiny, např. strom jako symbol duše
• Zpěvy z domova
• Údolí nového království

Otokar Březina (1868 – 1929 ), vlastním jménem Václav Jebavý
Narodil se v Počátkách na Českomoravské vysočině jako syn obuvníka. Studoval na reálce v Telči. Stal se učitelem v Nové Říši na Moravě a v Jeroměřicích. Publikoval již jako učitel.
– V jeho díle se odráží vliv Svatopluka Čecha a Jana Nerudy
– Březina je symbolistou světového významu, jeho básně připomínají náboženskou meditaci
– několikrát navržen na Nobelovu cenu
– majitel rozsáhlé knihovny