Franz Kafka

Franz Kafka – Německy píšící pražský spisovatel židovského původu. Narodil se v rodině despotického velkoobchodníka. Vystudoval práva a až do svého penzionování v roce 1922 působil jako úředník pojišťovny. Nerozuměl si s otcem ani s židovskou náboženskou obcí. Ztroskotaly i jeho tři pokusy o manželství. Brzy se také ohlásily příznaky tuberkulózy, na kterou také zemřel v rakouském léčebném ústavu. Za jeho života vyšlo časopisecky a knižně jen několik jeho povídek, např. Proměna, Topič, Ortel, Rozjímání, Umělec v hladovění, Venkovský lékař. Rozhodující část jeho děl vyšla až posmrtně zásluhou autorova přítele, pražského spisovatele Maxe Broda. Sám Kafka trval na zničení svého díla. Podle Kafky je člověk vinen za všechno zlo ve světě, proviňuje se už pouhou svou existencí. Jako jedinec je vyobcován z lidského společenství, v němž vládnou zákony a úřady, vůči nimž je člověk bezbranný. Hrdinové jeho děl jsou anonymní, bez minulosti, bez individuální tváře. Někdy jsou označení jen začátečními písmeny nebo křestním jménem. Kafka spojuje podrobně popisovanou skutečnost s horečnatými vizemi. Východiskem prací je pocit nejistoty a cizoty ve světě lhostejném k člověku a jeho touhám. Hrdinové jsou pasivní a jsou vláčeni labyrintem groteskně-absurdních nástrah. Marně hledají smysl svého bytí, nejsou schopni překonat svou osamocenost, která je velmi tíží. Jeho dílo je někdy zařazováno do souvislostí s německým expresionismem a nachází ohlas v pozdějším literárním existencialismu po druhé světové válce v absurdní próze, dramatu a v postmodernismu. Kafka byl viděn velmi rozporuplně. Jedni jej označovali za patologický jev a hlasatele zmaru, jindy byl označován za hledače naděje a společenského kritika kladoucí znepokojivé otázky o postavení člověka v tomto světě. Jeho tvorba vyjádřila odcizení zmechanizované civilizace a stala se inspirací nejen pro moderní umění, ale i filozofii.
Proces – Román, nebyl dokončen. Prokurista banky Josef K. je v den svých třicátých narozenin náhle zatčen, aniž mu kdokoli oznámí důvod jeho zatčení. Je však ponechán na svobodě a čas od času je povoláván k vyšetřování, které se odehrává na půdě nějakého činžáku. Soud je anonymní, nezkoumá vinu, protože obžalovaný je vinen v okamžiku, kdy soud obvinění vyřkl. Josef K. pochopil marnost jakékoli obhajoby, proto rezignuje, i když se necítí vinen. V předvečer jeho jednatřicátých narozenin ho dva muži odvádějí z bytu a v opuštěném lomu jej za městem beze slova vysvětlení probodnou. Josef K. umírá „jako pes“.
Zámek – Děj románu se odehrává v neurčené době v nejmenovaném městě. Hlavní hrdina, zeměměřič K., se dostává do podzámčí, kam měl přijít na rozkaz ze zámku. Ukáže se ale, že vlastně neměl být povolán a jeho práce není na zámku třeba. K. se snaží spojit se zámkem, ale vůbec se mu to nedaří. V Panském hostinci, kam chodí úředníci ze zámku, se seznámí s číšnicí Frídou, milenkou vysokého úředníka Klamma. K. dostává místo školníka a chce si vzít Frídu, ale nakonec se rozejdou. K. na jeho cestách do zámku doprovázejí pomocníci Artur a Jeremiáš. Jsou však pouze na obtíž. K. posílá na zámek dopisy po Barnabášovi, jenž je údajně zámeckým poslem, a snaží se setkat s úředníkem Klammem. Vše je ale marné. Nedostane se ani k němu, ani k zámku. Kafka v tomto románu opět představil absurdní, neskutečný svět. Hovoří o jeho odlidštění. Postavy v románu jsou jen povrchně vykresleny. Jedinou předností je to, pochází-li někdo ze zámku, popřípadě má-li nějaké styky s tamějšími úředníky. Ti bezmyšlenkovitě plní rozkazy, pracují jako stroje, odkazují se jeden na druhého a přitom se ani neznají. Dílo je kritikou starorakouského byrokratismu.
Amerika – Román. Původně vydán pod názvem Nezvěstný.
Proměna – Povídka. Obchodní cestující Řehoř Samsa se jednoho rána probudil a zjistil, že je proměněn v obludný hmyz. Velmi detailním realistickým líčením autor popisuje marnou Řehořovu snahu vstát a jít do obchodu. Jeho rodina – otec, matka, sestra – se ho po proměně štítí. Styk s Řehořem, který je jim na obtíž, omezují na nejnutnější míru. O jídlo se mu stará pouze sestra Markétka. S ubíhajícím časem rodinná nenávist vůči Řehořovi roste, neboť jim vadí jeho stálá přítomnost. Řehoř začíná propadat depresím a začíná se chovat v souladu se svou hmyzí podobou. Lidskou podstatu však neztrácí, nadále je schopen citových prožitků. Když ho zhlédli podnájemníci, dali výpověď. Sestra trvá na tom, že se ho musí rodina zbavit. Řehoř zjistil, že je v pokoji zamčen. Ochabují jeho poslední síly. S dojetím a láskou vzpomíná ještě na své nejbližší a s vědomím, že musí zmizet, tiše umírá. Zprávu o jeho skonu od posluhovačky přijímá rodina s úlevou. Společně po několika měsících vyjíždějí za město a hovoří o nadějných vyhlídkách do budoucnosti, spojených s výměnou bytu. Groteskně hrůzný příběh líčí sugestivním způsobem proces lidského odcizování v rodinném kruhu.
V trestanecké kolonii, Vesnický učitel, Popis jednoho zápasu – Povídky.