František Hrubín

František Hrubín (1910 -1971)
Básník dramatik, prozaik, překladatel. Narodil se v Praze v rodině stavitele, za 1. sv. války žil v Posázaví – ve svých verších se k této krajině svého dětství mnohokrát vracel. Gymnázium vystudoval v Praze, PF UK a FF UK nedokončil. Pracoval jako knihovník. Mezi jeho přátele patřil Hora, Halas, Seifert, Zahradníček.
Roku 1939 se oženil a narodil se mu syn a dcera, což odstartovalo jeho tvorbu pro děti. Po válce působil krátce na ministerstvu informací, od roku 1946 byl spisovatelem z povolání.
Z jeho iniciativy vznikl časopis Mateřídouška, který spoluredigoval, a časopis o dětské literatuře Zlatý máj.
Roku 1956 na sjezdu Čs. spis. se Seifertem otevřeně kritizoval poúnorovou politiku KSČ, což mu vyneslo zákaz publikování na vše jiné, než je tvorba pro děti.
– poválečná tvorba:
Hirošima (1948) – básnická skladba čerpající z velkoměsta a každodennosti – blízká poesii všedního dne, psána dokumentárním stylem, autor využívá metody „filmového“ prolínání různých záběrů. Dílo je vyjádřením pocitu, že tři roky po válce se s rozdělením světa hrozba atomového nebezpečí jen zvyšuje.
K obsahu: autor nejprve vypráví všední příběhy jednotlivých lidí, které spolu vzájemně nesouvisejí (žena myje podlahu, milenci se milují, žena ve vinárně pije víno, v rodině onemocnělo dítě, pozdní chodec se vrací domů). A na tyto obvyklé děje je vrženo světlo oslňujícího záblesku: „…a tam je ráno, / a tam je krásné ráno, osm hodin / a patnáct minut (japonského času) / tam v tu chvíli / právě to padá na Hirošimu.“
Proměna (1957) – tematicky i formálně navazuje na Hirošimu. Původně byla napsána jako próza.
K obsahu: Dílo má několik dějových pásem. Prolíná se zde antický mýtus o Daidalovi a Ikarovi s krásnou letní nedělí v Praze u Vltavy, kde ve vodě dovádějí otec se synem, kde lidé bezstarostně čtou novinové zprávy o pokusech s atomovou bombou a kde se prochází básník a vzpomíná na ztracenou lásku. Potom vše přikryje hrozivý a těžký mrak, který zastře jasné nebe a na závěr čteme slova básníkova: „…třesení, které běží planetou po mrtvých Hirošimy“, je možné zastavit vůlí: „…držet v rovnováze rozum a srdce“.
Dílo je psáno volným veršem, který je prokládán melodickými rýmovanými pasážemi.
Romance pro křídlovku (1962) – i tato skladba byla původně prózou, které dal básník podobu baladicky (ač v názvu romance) laděné lyricko-epické básně.
K obsahu: Východiskem je životní příběh Františka, který jako dvacetiletý student přijíždí na prázdniny do Lešan, kde prožívá první milostné opojení – seznamuje se s Terinou, patnáctiletou dívkou z komediantské rodiny, a zamiluje se do ní tak, že jí navrhuje, aby spolu utekli. Útěk se nakonec nezdaří, Terina musí s rodinou odjet a František ji již nikdy neuvidí. Později se dovídá, že se s ní oženil majitel pouťové střelnice Viktor a že brzy po sňatku zemřela na záškrt. To v hl. hrdinovi vyvolává vzpomínky na smrt svého dědečka (dvě podoby smrti = přirozená smrt starého člověka a náhlá smrt mladé dívky). V díle jsou též dvě podoby lásky – láska smyslově tělesná (současná láska k Tonce) a křehká nenaplněná láska k Terině.
Děje se neodvíjejí v chronologickém sledu, časové a prostorové linie se prolínají = student vše prožívá a současně hodnotí z odstupu let. Kompozičně se jedná o filmovou montáž, básník klade důraz na detail.
Na konci se již čtyřicetiletý František setkává v Lešanech s Viktorem, který mu vypráví svůj příběh. Celý cyklus končí poznáním, že láska i smrt nás dokáží obohatit: „Navždy mne bude víc / o člověka, z něhož břímě lásky a smrti / a břímě života vyrazí zpěv.“