Milan Uhde

Milan Uhde (1936)
Narodil se v Brně, kde vystudoval i gymnázium, na FFMU ruštinu – češtinu, po té v redakci Hosta do domu až do jeho zániku r. 1970, potom se věnoval práci pro divadlo ve svobodném povolání a publicistice, 1989 -1990 byl šéfredaktorem brněnského vydavatelství Atlantis, 1990 byl jmenován ministrem kultury, 92 – 96 byl předsedou Poslanecké sněmovny.
Král Vávra – havlíčkovská satira (viz název i postavy – např. Kukulín, tajemník ředitele zemské poloosy – krále Vávry, novináři Červíček a Kolíček…) na zaostalost systému a zkorumpovanost socialistické společnosti, na systém, který vyrábí jen hesla a vyžaduje stoprocentní plnění plánu, i když tím vznikají absurdní situace.
Svědkové – absurdní drama (opakováni motivů, zaměnitelnost postav vystupuje zde pan Drittermann, Viertermann – soukromníci, Keinmann – policejní inspektor a Niemand – policejní seržant), které pojednává o tom, že na policejní komisařství přichází pan Drittermann a ohlašuje vraždu, která se stala před komisařstvím, když odchází, je zastřelen a na policejní komisařství přichází pan Viertermann, který říká to stejné. . .
Hru Modrý anděl napsal údajně na základě autobiografického zážitku. Žena (celá v modrém, protože byla zaměstnána jako letuška a miluje modrou barvu) jedoucí vlakem k Nejvyššímu soudu sděluje náhodnému spolucestujícímu, co se jí stalo. Mimoděk tak vlastně vydává svědectví o nesnášenlivost, chamtivosti a nemorálnosti (svojí i obecně lidské). Místy pochybuje o správnosti svého jednání, ale své pochyby brzy rozptýlí. Základem sporu bylo dědictví po strýci, o které se měla dělit se svým bratrem, jenže získala pocit, že po strýcově smrti bratr navštívil jeho byt a to nejcennější si odnesl. A tak na sebe oba povytahovali kdejakou špínu a znemožnili se ve společnosti i v zaměstnání.
Komedie s Lotem, Ten, který přichází, Výběrčí – rozhlasové hry
Nonstop-nonsens – výsměch dobové demagogie a konformismu
Deset vybraných her (mezi nimi i výše zmiňované) vydal Uhde roku 1995 v knize Desítka her.
Uhde kritizuje anonymitu moci a obhajování zločinů, vraždění nepohodlných svědků ve jménu „vyšších zájmů“.