Vyrozumění

Vyrozumění (1965) – hra založená na absurdní zápletce, která je racionálně rozvedená. Jedná se o zavedení umělé řeči, v níž se musí každé slovo lišit minimálně 60% svých písmen od kteréhokoliv jiného stejně dlouhého slova. Zprávy psané touto řečí se dešifrují v překladovém středisku, ale jen těm osobám, které k tomu mají povolení, toto však nevlastní ti, kteří zprávy zašifrované v této řeči dostali.
Dílo bylo silně namířeno proti komunistické byrokracii
Audience (jednoaktovka) – spisovatel Vaněk, disident pracující v pivovaře vede dialog s nadřízeným sládkem, dochází ke střetu intelektuální kultivovanosti x pseudolidové bodrosti.
Havel napsal ještě dvě podobné jednoaktovky – Vernisáž a Protest. Všechny využívají postupů absurdního dramatu – opakování scén… a Vaněk v nich působí trochu vykonstruovaně – je zcela morálně bezchybný, příliš kladný hrdina zcela postrádající záporné vlastnosti.
Havel ho polidštil v disidentského filozofa Dr. Leopolda Kopřivu, který vystupuje v celovečerní hře Largo desolato a který je zmítán strachem a pochybnostmi a touží nalézt útočiště, aby se zbavil pronásledování tajné policie, ale také péče a zájmu přátel a příznivců, kteří v něm nevidí člověka, ale odvážného hlasatele protikomunistických idejí.

Josef Topol (1935)
Vystudoval DAMU, byl zakládajícím členem Divadla za branou, kde působil jako režisér až do jeho zrušení r. 1972. Potom vykonával různá i dělnická povolání. Synové Jáchym Topol – textař Psích vojáků a spisovatel Filip Topol – vedoucí Psích vojáků.
Drama Konec masopustu (1963) – čerpá z kolektivizace vesnice 50. let, pojednává o ztracených vesnických hodnotách, které s sebou kolektivizace přinesla. Hlavním hrdinou je soukromý dělník – František Král, který nechce vstoupit do družstva, protože se tam špatně hospodaří.
Drama je propojením realistického ztvárnění skutečnosti s lyrickým básnickým podáním (metafory, obrazná pojmenování) a reálných osudů s magickým rejem masopustních postav (autor navazuje na realistické drama a také na barokní lidové hry).
Drama Sbohem, Sokrate aneb Hovory o dvou větách (1977s) – děj se odehrává na oslavě padesátých narozenin sochaře Žaka, který prožívá už delší dobu tvůrčí i citovou krizi (s přítelkyní Malvou). Pozvaní museli na Žakovo přání přijít v maskách (opět masopustní téma). Na oslavě plyne spousta rozhovorů o lásce, pravdě a kráse, při nočním koupání Malva utone.
Autor do hry schválně zahrnuje alegorický děj maškar, který značí lidské hemžení, střetávání se, míjení… Maska s sebou nese neobvyklý pohled na člověka, něco známého zahalí, ale naopak dříve nepovšimnuté odhaluje.
Drama Hlasy ptáků je metaforickým podobenstvím vyrůstajícím z životního příběhu slavného egoistického herce, který začne být opravdu šťastným a nalezne duševní klid teprve tehdy, až na sklonku života přestane myslet pouze na sebe.
Kočka na kolejích – hra s tématem stvoření a zániku člověka, dále rozvíjí problém lidské existence obrazně znázorněný na setkání milenců, servírky Évy a stěhováka Vény, na jedné zapomenuté železniční stanici