9) Realismus ve světové a české literatuře

9) Realismus ve světové a české literatuře
Vypracování:
Převládl v literatuře 2. poloviny 19. století. Výraz realismus pochází z latinského realis – věcný, skutečný; realita – skutečnost. Dochází k rozvoji přírodních a technických věd a filozofie. Znak především pozitivismu: skutečné je to, co lze dokázat smysly, tedy pozitivně – August Comte. Prosazuje se také exaktní myšlení, tzn. vědecké postupy založené na matematických výpočtech a metodách. Dochází ke snaze uplatnit tytéž vědecké postupy i v literatuře. Ta je chápána jako vědecká analýza společnosti. Hlavními znaky jsou:
Pravdivý obraz skutečnosti – Díla jsou psána bez idealizace. Obsahují přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka.
Typizace – Na jednotlivém je zobrazeno obecné. Literární hrdina se proměňuje a vyvíjí. Někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem.
Objektivní přístup ke skutečnosti – Autor není účasten. Stojí jakoby nad příběhem a svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu a postav.
Kritika nedostatků ve společnosti – Odtud název směru kritický realismus.
Analýza skutečnosti – Dílo je analýzou skutečnosti, oslabuje se sevřený děj.
Jazyk – Nové výrazové prostředky, hovorová řeč, nářečí, archaismy atd.
Krajním směrem realismu je tzv. naturalismus.
Naturalismus – Z latinského natura – příroda. Aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu. Člověk je omezen svou biologickou podstatou, zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti. Naturalismus se snaží popsat člověka jako produkt přírody.
Světový realismus
Francie
Honoré de Balzac – Zakladatel realismu. Pocházel ze střední vrstvy, ale snažil se patřit ke šlechtě. Byl vyděděn otcem, a proto žije bídně. Píše romány, které sice nejsou moc kvalitní, ale zato jsou dobře prodejné. Oženil se s polskou šlechtičnou.
Lidská komedie – Cyklus próz, který obsahuje téměř 100 románů. Je obrazem francouzské společnosti od Velké francouzské revoluce. Obsahuje popis různých prostředí i postav všech společenských vrstev. Vyskytuje se zde měšťácká dravost, mamonářství, pokrytectví a touha po moci.
Otec Goriot – Goriot byl bohatým kupcem. Chtěl, aby se jeho dcery měli co nejlépe, a proto jim rozdal svůj majetek. Ovšem ke stáru, kdy on potřebuje pomoc, se o něj stará jen Rastignac.
Eugenie Grandetová – Román vypráví o lakomci, který zničí štěstí své dcery, aby vyplácením věna nezmenšil své bohatství.
Ztracené iluze – V tomto díle venkovský básník Lucien Rubempré poznává v Paříži rub a líc umělecké slávy. V románu je řešeno dilema žít čestně X zaprodat se.
Lesk a bída kurtizán – Román o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím. Mladík se zamiluje do prostitutky Ester. Vezme si hraběnku a Ester je nadále jeho milenkou.
Gustav Flaubert – Povoláním lékař. Mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů. Kvůli jedné takové milostné scénce stanul i před soudem, ale byl omilostněn.
Paní Bovaryová – Psychologický román. Ema Bovaryová má za manžela venkovského lékaře, který je sice dobrák, ale omezenec. Ema trpí v zajetí nudného měšťáckého prostředí, touží po přepychu, romantice a hledá smysl života. Nachází si zábavu v milencích. Utrácí za své bohaté milence značné částky, a tak se dostává do finanční tísně. Tato situace ji ničí. Nemá žádnou představu o svém budoucím životě, a proto spáchá sebevraždu.
Citová výchova – Příběh rozčarování z prázdného života měšťácké společnosti. Román obsahuje autobiografické rysy.
Salambo – Salambo je jméno kartágiňské princezny. Ta se zamiluje do Římana, ale chápe, že tento vztah dvou proti sobě stojících stran nemůže vyjít. Spáchá proto sebevraždu.