1) HUMANISMUS RANÝ – SMĚR LATINSKÝ A NÁRODNÍ:

– už koncem 15. století se humanismus rozlišil na směr latinský (užívající latiny jako mezinárodního jazyka vzdělanců a napodobující latinské autory ve výběru látek i ve formě) a směr národní (jež usiloval o vytvoření literatury v humanistickém duchu, ale českém jazyce a zpracovávající domácí látku, i když slohově značně závislý na latinských autorech)
– latinský směr:
Jan z Rabštejna /1437 – 1473/: katolický šlechtic a diplomat ve službách Jiřího z Poděbrad
– dílo Dialog (rozmluva 4 šlechticů o soudobých i politických problémech)
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic /1461 – 1510/: ctižádostivý církevní hodnostář, bohatý a píšící
filozofické rozpravy a básně
– satirická skladba: Žaloba k sv. Václavu na mravy Čechů (vytýkání šlechtě její rozmařilý
život)
Hynek z Poděbrad /1452 – 1492/: syn krále Jiřího a překladatel několika Boccacciových novel
– milostné básně: Veršové o milovníku; Májový sen
– národní směr:
Viktoriín Kornel ze Všehrd /1460 – 1520/: původem měšťan, usilující o pozvednutí češtiny na roveň latiny
– profesorem, děkanem a právnickým spisovatelem
– povýšen do vladyckého stavu a stal se místopísařem při zemských deskách v letech 1483 –
1497
– z latiny přeložil knihu řeckého patriarchy Jana Zlatoústého „O napravení padlého“ a napsal
k tomu předmluvu, kde hovoří o tom, že český vzdělanec nemá psát latinsky (to je
přilévání vody do moře)
– největší dílo: O práviech, súdiech i dskách země české knihy devatery
(započal v roce 1495, kdy se šlechta rozhodla kodifikovat zemské právo, aby upevnila své
postavení vůči městům i panovníkovi a představuje tak typického představitele rodící se
vzdělané byrokracie a tak se dostává do sporu se šlechtou, na jejíž popud je ze svého úřadu
odvolán r. 1497; v r. 1497 rovněž dokončuje první verzi svého díla, druhou dokončuje r.
1507; ve svém spise pojednává především o průběhu procesu u zemského soudu, o právu
šlechtickém majetkovém, trestním a také o praxi při vedení desek působí jako vzdělaný
právník, znalý dobře domácího i římského práva, hlásí se k myšlenkovému odkazu
římských právníků je to vidět jak v jeho odporu k válkám či snad v úvahách o spravedlnosti
dílo píše skvělou češtinou, vyniká systematičností a myšlenkovým obsahem dílo bylo
bohužel zamítnuto a až do 19. století se nesmělo tisknout, dochovalo se však v hojných
opisech a bylo užíváno jako zevrubný a dokonalý výklad zemského práva)