Generace devadesátých let 19. Století

I. Společenská situace 80. a 90. let a reakce různých generací na ni
• stupňovala se krize, přeměna hodnotového systému, klíčový Šalda: „Staré dožívalo a dožilo již“, situace soumračná, vyprahlá, zoufalá , blízká k sebevraždě (doslova)
• nepřeháněl – sebevražda: Mrštík, Těsnohlídek, Mahen
• přežívá obraz NO (autor má pomáhat …) – přežito
• šlo o orientaci na současnost a ne na minulost (rukopisy Královédvorský a Zelenohorský)
• reakce 3 generací:
• Májovci, Ruchovci, Lumírovci:
(a) obrat do minulosti (ne o rukopisy) – poučení ne povzbuzení, snaha o najití smyslu
(b) hledání hrdiny budoucnosti (politika neúčinná, sterilní) – měšť. ustupují – hledání síly za boj o nár. svobodu -DĚLNÍK – bude schopen vést národ
• nástup generace 90. let – 1893 – proces s omladinou (Omladina – hnutí studentů a dělníků namířených proti Vídni – spontánní, neorganizované, napsali na skálu : „F. J., chcípni“, vedoucí polit. strana – Mladočeši – ji používali jako nátlak na Vídeň, Vídeň zasáhla (Rudolf Hrva – agent, zkonstruoval teorii) – zatýkání, zinscenovaný proces – tresty, vězení (S. K. Neumann)) – z toho postoje nové generace
II. Prokletí básníci
• Paul Verlaine – ????, nazval to „Prokletí básníci“
• prokletost: rozchod s vedoucí spol. silou ( do romant. byli čteni – dvůr panov., velmož – odměňováni..), měšťanstvo: všednost, pragmatičnost – rozchod: společnost x básník-
• vystupňovalo se koncem století
• bohémský život
• 1.: E. A. Poe (v tvorbě), Baudelaire, 70., 80. léta: Verlaine, Rimbaud
Charles Baudelaire (1841 – 1867):
• „Květy zla“ – „Mršina“ (roztříštění sféry estetična (krásná báseň o zdechlině)
Paul Verlaine (1844 – 1896):
• „Písně beze slov“ – spec. zacházení se slovy (potlačí význam, zvýrazní zvuk)
• „Samohlásky“ –
Jean Arthur Rimbaud (1854 – 1891):
• „Opilý koráb“, „Spáč v úvalu“ – experimentátor (obětoval svůj život), záměrně rozrušoval své smysly, aby oslabil rozum, a zvýraznil fantazii – chtěl fantazií uchopit skutečnost – rozbít postup: nápad – log rozvoj – pointa – kořeny polytematické básně
• všichni tři – tzv. alchymie slova – tradice moderní poezie