BOHUMIL HRABAL (1914 – 1997)

BOHUMIL HRABAL (1914 – 1997)
Vůdčí osobnost naší prózy 60. a 1. pol. 70. let, v posledních letech má jeho tvorba výrazně klesající tendence.
Narodil se v Brně – Židenicích, rodina se brzy přestěhovala do Nymburka, kde byl Hrabalův otec správcem pivovaru. Práva ukončil Hrabal doktorátem až po osvobození. Během svého života vystřídal různá zaměstnání, a to hned po uzavření vysokých škol v r. 1939 (úředník, skladník, výpravčí, brigádník v ocelárnách, balič starého papíru, kulisák a statista). Tato zaměstnání mu poskytla nepřeberné množství námětů pro L tvorbu. Od r. 1962 je spisovatelem z povolání.
Po odmítnutí okupace v r. 1968 dostal zákaz publikovat, mnohá díla vyšla v samizdatu i v zahraničí. Do L se vrátil v pol. 70. let, ale oficiální verze jeho děl byla podřízena cenzuře.Do L vstoupil až na poč. 60. let, ale literární přípravu absolvoval už v duchu poetismu a surrealismu (v r. 1945 byl spoluautorem Manifestu neopoetismu, své verše však knižně nevydal). Tehdy se kolem něj soustředila skupina umělců (50. léta).
Oficiální prvotinami jsou prózy Perlička na dně (1963) a Pábitelé (1964). Už tyto prózy odrazily jeho originální tvůrčí metodu. Základní téma – lidé na pokraji lidské společnosti, v nich objevuje dobré jádro – „perličku na dně.
Hrabalův pohled na čl-a je odideologizován, tito prostí lidé si v jeho prózách vyprávějí zážitky, při nichž přehánějí, baví se vymýšlením a vzpomínáním. Tento svébytný proud řeči nazývá Hrabal „pábením“ (asociativní tok zážitků) a jeho autory „pábiteli“ (= novotvar z povídky Pábitelé). Při vytváření těchto hrdinů Hrabal čerpá ze svých životních zkušeností.
základem prózy bez souvislého děje je rozbor, zvláště hospodská rozprávka (vliv Haška a Johna).
používá hovorového jazyka se spoustou slangových výrazů
pracuje s metaforou a groteskou, užívá metody kontrastu a koláže, klade vedle sebe krásu a ošklivost, život a smrt, surovost a něhu
častým hrdinou je strýc Pepin
Další próza Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964) je asociativní tok vyprávění zážitků Pepina, má zajímavou formu – je to novela o jedné větě.
Novela Ostře sledované vlaky (1965) má blízko k tradiční realistické próze, čerpá z okupace (viz téma válka ).