ITÁLIE

ITÁLIE:

už na přelomu 13. a 14. st.

Dante Alighieri (1265–1321)– Florenťan; kritik doby, vyhnanec
– epická báseň Božská komedie
– 3 části: Peklo, Očistec, Ráj
– námět vychází z bible: putování autora = vzdělance třemi záhrobními říšemi = alegorická pouť člověka za spásou, poznáním, Bohem, světlem
– průvodci: Vergilius – symbol pozemského vědění, Beatrice – symbol nadpozemské dokonalosti (žena – anděl, zemřelá autorova milenka)

– forma: duchovní epos – příběh s bohatým dějem; hrdinou je sám básník; typická trojčlennost (33 zpěvy, tříveršové sloky – terciny)
– renesanční znaky:
-trest za lidské viny
-láska k antické vzdělanosti (autor se dovolává Homéra)
-touha člověka (autora) po poznání
-láska k vlasti (Florencii), touha po sjednocení Itálie
-střetá se středověké myšlení (víra v posmrtný život, Vergilius nesmí jako pohan do ráje, Odysseus potrestán za to, že chtěl poznávat) s novověkým (vliv antiky, motiv lásky autora k Beatrici)

Giovanni Boccaccio (1313–1375) – zakladatel novodobé prózy
– soubor 100 novel Dekameron, zasazených do dějového rámce (rámcová próza): útěk 10 mladých lidí z Florencie před morem; cestou (10 dní) si vypravují příběhy
– forma: novela = kratší prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru; nezabírá dlouhý časový úsek, omezený počet postav

– renesanční znaky:
-zcela světská témata (např. láska, nevěra)
-kritika soudobých mravů (je úsměvná, ironická) měšťanstva, duchovenstva, jejich chamtivosti, hlouposti ap.
-žena jako rovnocenný partner muže

Francesco Petrarca (1304–1374) – básník lásky a pozemského života
sbírka Sonety Lauře
renesanční znaky:
-milostné verše věnované jedné ženě (× kurtoazní středověká lyrika)
-skutečný, konkrétní milostný prožitek (radost i zklamání, štěstí i bolest)
-forma: sonet (znělka) – lyrický žánr, má 14 veršů (4 + 4 + 3 + 3), pravidelný rým (kvarteta abba, abab, terceta různé variace), obsahově: 1. kvartet = teze, 2. kvartet = antiteze, terceta = syntéza, pointa
– vliv na Kollára, Vrchlického, Machara, Nezvala