4. RENESANCE A HUMANISMUS VE SVĚTĚ A U NÁS
poč. 14. st. (v Itálii) – poč. 17. st.
z fr. la renaissance (= znovuzrození), z lat. humanus (= lidský)
vliv zámořských objevů vzestup měšťanstva a měst, rozvoj věd společenských i přírodních (astronomické objevy – Koperník, Galileo, důkaz kulatosti Země), vynález knihtisku (Gutenberg) – rychlejší předávání zkušeností a vědění; inkunabule – prvotisky (do r. 1500)
znaky:
znovuzrození (obrození) antiky, návrat k antické kultuře jako vzoru
nový ideál vzdělání: touha po pravdivém poznání člověka a pozemského života (proti středověkému poznávání boha a zájmu o posmrtný život); všestrannost poznání
kult smyslů a rozumu (proti kultu víry)
pocit sebevědomí jednotlivce (víra ve vlastní síly)
rozvoj literatur v národních jazycích (místo latiny)
v architektuře: vodorovné pravoúhlé linie, jónské sloupy, podloubí, kopule, v malířství: návrat k přírodě, objev perspektivy
mnohostrannost umělců: např. Michelangelo Buonarroti – sochař, stavitel, malíř, básník; Leonardo da Vinci – malíř (Mona Lisa, Poslední večeře), vědec, vynálezce, konstruktér, teoretik umění
v popředí literatura nauková (životopisná, cestopisná, pedagogická), lyrika (city člověka), alegorie
