18. Tvoření slov v češtině
– slovní zásoba je dána vývojem společnosti, některé jevy a předměty zanikají, nové vznikají, celkově slov přibývá
– jedním ze způsobů obohacování slovní zásoby jazyka je tvoření nových slov, a to:
a) odvozováním (přelet, počítačový)
b) skládáním (ropovod)
c) zkracováním (Čedok, ODS)
– kalky = nová slova nebo slovní spojení, která byla vytvořena z domácích složek, avšak podle vzoru slova jiného jazyka (mrakodrap – Wolkenkratzer – skyscraper)
a) ODVOZOVÁNÍ – pomocí:
▫ předpon (výlet)
▫ přípon (letový)
▫ předpon i přípon (výletní)
▫ koncovek – zřídka (rybí, listí)
▫ předložkového spojení (nároží, nátrubek)
– morfém – nejmenší část slova s ustálenou formou a gramatickými významy (kořen, předpona, přípona, koncovka)
– základové slovo – slovo, od kterého je jiné slovo odvozeno (ledovec od ledový, ledový od led)
– slovní čeleď – skupina příbuzných slov se stejným kořenem
do – mluv – a mluv – ítko
ná – mluv – vy mluv – čí
– slovotvorný základ – část slova bez koncovky, kterou převzalo slovo odvozené od slova základového (hlasatel – hlásat) – i odvozená slova mohou být slova základová (lékař – lékařka)!
– kmen – část slova, která zůstane po odtržení koncovky (u sloves rozlišujeme kmen přítomný, minulý a infinitivní)
– kořen (radix) – část slova společná pro všechna odvozená slova, zůstává stejný nebo může existovat v několika hláskových obměnách (hrad – hrádek, ráno – ranní, stůl – stolek, brousit – brusný, jádro – jadérko, pes – psi, jih – jižní, ruka – ručička, hoch – hošík, Kongo – konžský…)
– předpona (prefix) – před slovotvorným základem, mění význam slova (dopis-zápis-úpis; pozoroval – zpozoroval)
– přípona (sufix) – za slovotvorným základem, mění jeho význam, někdy i slovní druh (černý-černota, učit-učitel)
– koncovka – část slova, která se při ohýbání mění, nositelem mluvnických významů, jména v prvním pádě mají koncovku nulovou
P R O D A V A Č K A
předpona kořen přípona koncovka
– příponami tvoříme nová slova (les, lesík, lesní) – koncovkami tvary téhož slova (les, lesa, lesu, lesem, lesy)
Odvozování podstatných jmen
1. příponami
▫ jména činitelská (od sloves): podnika-tel, obháj-ce, top-ič, děl-ník, pěš-ec, výběr-čí, pek-ař, kov-ář …
▫ jména konatelská (od jmen): houb-ař, zhrádk-ář, nož-íř, hokej-ista, ovč-ák, zeměpis-ec …
▫ nástrojů a prostředků (od sloves): šleha-č, vysíla-čka, plati-dlo, odměr-ka, kapá-tko, pad-ák, pal-ivo…
▫ výsledků děje (od sloves): výlis-ek, úlož-ka, pil-ina…
▫ nositelů vlastností (od adjektiv): surov-ec, usedl-ík, chud-ák, listn-áč, běl-och, běl-ouš, sír-an…
▫ míst (od jmen a sloves): smet-iště, střed-isko, prodej-na, cukr-árna, brus-írna, opatr-ovna, poda-telna, včel-ín…
▫ obyvatel, příslušnosti k zemi (od jmen): Evrop-an, Praž-an, Praž-ák, Korej-ec…
▫ přechylování: Novák-ová, učitel-ka, mlad-ice, žák-yně, Jan-a, Josef-ína…
▫ mláďat (od jmen): vlč-e, vnouč-e, medvíd-ě…
▫ zdrobnělá: hříb-ek, keř-ík, myš-ka, okén-ko, kůzl-átko, dom-eček, bratř-íček, chyb-ička …
▫ zhrubělá: chlap-isko, chlap-ák, bab-izna, vrah-oun, zob-an …
▫ hromadná: obyvatel-stvo, žac-tvo, borůvčí-í, strom-oví, chud-ina…
▫ abstraktní:
– vlastnosti: lidsk-ost, tyran-ství, darebác-tví, hloub-ka, chud-oba, dobr-ota…
– děje: sáze-ní, šlecht-ění, my-tí, výklad (nulová přípona), dup-ot, zastáv-ka, služ-ba, zmíle-ná…
2. předponami
▫ zesilující: vel-mistr, pra-vnuk, pře-sila…
▫ zeslabující: pa-klíč, pří-chuť…
▫ rušící: ne-přítel, i-realita, ni-kdo…
▫ společenství: sou-rozenec, spolu-vina…
▫ jiné: nad-výroba, před-prodej, mezi-stanice…
▫ z předložkových pádů: ná-trubek, proti-jed…
Odvozování přídavných jmen
1. příponami
▫ jména vztahová (od substantiv): bratr-ův, matč-in, lékař-ský, had-í, otc-ovský, srdeč-ní, srdeč-ný, srdc-ový…
▫ původu, látky: vln-ěný, kož-ený, oves-ný, kov-ový…
▫ vnějších znaků: píseč-natý, zub-atý, kamen-itý, pór-ovitý, puntík-ovaný, nerudov-ský, větr-ný, červ-ivý…
▫ vnitřních znaků: čest-ný, zahílč-ivý…
▫ dějová (od sloves): neodbyt-ný, hoji-vý, šed-avý, mal-ičký, balí-cí (činnost právě vykonávaná) – bali-cí (účelovost, něco je k něčemu určeno), rozkvet-lý, tich-oučký…
2. předponami
▫ zesilující: nej-novější, pra-bídný, pře-veliký, vše-národní, roz-milý…
▫ zeslabující: ne-hezký, ne-mladý…
Odvozování sloves
1. příponami
▫ z podstatných jmen: kamen-ět, zednič-it, švejk-ovat, noc-ovat, šroub-ovat…
▫ z přídavných jmen: bohat-nout, divoč-et, bíl-it, slad-it, vesel-it se…
▫ ze sloves:
– opětovací: kup-ovat, vyléz-at, kráč-et, míj-et, hon-it…
– opakovací: doděl-ávat, nos-ívat, chodí-vávat…
– okamžitá: hvízd-nout…
▫ z příslovcí a citoslovcí: opakovat, opozdit se; bědovat, cinkat, krákat…
2. předponami
▫ význam místní: do-nést, od-nést, u-nést, od-ložit, vz-nést, roz-nést, s-nést…
▫ dokonavost: do-jít, ze-stárnout, roz-házet, vy-nést, do-psat…
▫ fázovitost: roz-jet se, do-stavět, po-ležet si…
▫ míra: o-smělist se, při-solit, pře-solit, za-křičet…
Odvozování zájmen
▫ neurčitost: ně-kdo, ně-co, kdo-si, kde-kdo, kdoví-kdo…
▫ všeobecnost: kde-co, všeli-cos, který-koliv…
▫ negace: ni-kdo, ni-c…
▫ omezení: málo-který, zřídka-kdo…
▫ pochybnost: sotva-kdo, kdo-pak…
▫ zvýraznění: ten-to, ten-hle…
Odvozování příslovcí
1. příponami
▫ z podstatných jmen: celkem, honem; bezpochyby, zjara, zleva…
▫ z přídavných jmen: mlad-ě, rychl-e, hlubok-o, lid-sky…
▫ ze zájmen: tam, tudy, odtud, onam, zde, sem, kde, kam, kudy, všude, jinde, kdy, tak ,tolik, jinak…
▫ ze sloves: mlčky, vyjma…
▫ z příslovcí: kratčeji (z krátce), hloub/hlouběji, výše/výš, lépe (k dobře), méně (k málo), nevědomky, častokrát…
2. předponami
▫ na-dále, do-dnes, od-jinud, po-blíž, nej-dokonaleji, ne-hezky, pře-mnoho…
b) SKLÁDÁNÍ
– spojování dvou i více kořenů – slova složená, složeniny
▫ slučovací – mezi částmi vztah souřadnosti (lesostep, hluchoněmý)
▫ určovací – vztah podřadnosti, 1 část blíže určuje druhou (velkoměsto, černozem, kutnohorský…)
▫ vazebné – podřadnost se slovesnou vazbou (vodovod, málomluvný…)
▫ predikační (predikace – vztah podmětu a přísudku) – hromobití
▫ nevlastní = nepravé = spřežky – obě části slova mají samostatně smysl (okamžik, pravděpodobný)
▫ hybridní – jedna složka původu cizího (elektroléčba, autodoprava)
c) ZKRACOVÁNÍ
– spojování dvou i více zkrácených slovních základů
o zkratky:
▫ iniciálové (písmenné) – z počátečních písmen, všechna písmena velká, vzniká nesklonné slovo, které se čte jako názvy hlásek (ČVUT, OSN, NATO,…)
▫ frekventovaných slov a slovních spojení – např., tj., atd., apod., a.s. …
▫ titulů – Mgr., MUDr., PhDr., Ing., Csc. …
o zkratková slova – vytvořeno z prvních slabit krácených slov, skloňuje se (Čedok)
• univerbizace = nahrazení víceslovných pojmenování jednoslovnými (panelový dům – panelák, taneční kurs – taneční, trvalá ondulace – trvalá)
• multiverbizace = nahrazení jednoslovných pojmenování víceslovnými, v odborném a publicistickém stylu (dohlížet – vykonávat dohled, analyzovat – provádět analýzu)
