19. Slohové postupy a útvary

SLOHOVÉ POSTUPY:
– slohový postup = způsob podání, zpracování tématu (pojetí tématu, řazení a rozvádění tematických složek, výběr jazykových prostředků)
– vytváří základní linii tématické i jazykové výstavby textu

• informační:
– prostěsdělovací, oznamovací, je nejjednodušší
– věcně, pravdivě, srozumitelně konstatuje určitá fakta, aktuálně pojatá; prosté podání informace
– texty vystavěné informačním postupem jsou stručné, věcné, bez citového a expresivního zabarvení
– uplatňuje se v projevech běžné komunikace, v publicistice, v odborných textech
– zprávy, oznámení, běžná rozmluva, telegram, plakát…

• vyprávěcí:
– vystihuje jedinečnou událost v pohybu, ve vývoji, v čase
– je subjektivizovaný – vypravěč, příběh utváří, prožívá ho
– základní čas vyprávění je čas minulý
– druhy vyprávění: – běžné vyprávění v jazykových projevech běžné denní komunikace
– umělecké vyprávění v projevech uměleckého stylu
– ústní i písemné memoáry, reportáže, črty, novely, povídky, romány…

• popisný:
– vypočítává znaky a vlastnosti osob, zvířat, neživých věcí, lidských výtvorů, dějů, činností; uvádíme části nějakého celku, jejich vlastnosti, zjišťujeme, jak části spolu souvisí, především místně a časově
– je subjektivní – autor vybírá jen informace o popisovaném objektu subjektivně
– vznikají texty nesoudržné (může se zaměňovat pořadí informací)
o charakterizační postup: charakteristika osob (charakteristika postav, prostředí, posudek…)
– druhy popisu: – prostý popis – v běžné komunikaci
– dějový popis – v běžném uměleckém stylu
– odborný popis – vědecký
– umělecký popis – líčení
– publicistický popis – popis s dějovým rámcem
– seznam, dotazník, životopis, odborný popis, návod, popisné části ve výkladu, popis v reklamních prospektech, cestopis, popis postav a prostředí v uměleckých dílech…

• výkladový a úvahový:
– srovnáváme různé jevy, objasňujeme jejich vzájemné vztahy, zejména vnitřní, tj. vysvětlujeme příčiny, vyvozujeme logické závěry, podáváme zdůvodněné hodnocení atd.
– autor problém vysvětluje, ale i hodnotí, naznačuje řešení
– v jazykových projevech se často mísí
– druhy výkladu: – útvar teoreticky odborného stylu (vědecký výklad)
– výkladový postup v učební komunikaci (vědecký na VŠ, výklad učiva)
– útvary populárně naučné (články a publikace popularizující odborné poznaní – často se mísí s vyprávěním)
– směrnice, předpisy, zákony a výklady k nim, referát, výklady a pojednání v odborných publikacích, přednáška, odborný referát, proslov, projev…
– druhy úvahy: – postup prakticky odborný (diskuse, úvaha)
– vědecký (úvaha v odborných publikacích, učebnicích, kritická stať, recenze, odborná diskuse)
– publicistický (úvodník, komentář, úvaha, rozhlasová a televizní reklama)
– umělecký (úvaha – postoje a pocity autora, v próze i poezii)

• dialogický slohový postup:
– rozhovor, nejčastěji dvou mluvčích
– je subjektivní, má hovorový ráz, nevytváří soudržný text
– druhy dialogu: – přirozený dialog – v běžné komunikaci
– dramatický a epický v literární komunikaci – v próze, dramatu

SLOHOVÉ ÚTVARY:
= vyhraněné typy jazykových projevů, uspořádané podle určitých pravidel
– v konkrétních projevech se často spojují nebo střídají, prolínají, ale jeden z nich je dominantní
– pro slohový útvar je příznačný tématický okruh, určité slohové postupy a někdy i jednotlivé jazykové prostředky
– slohové útvary třídíme podle toho:
a) na jakém postupu jsou založeny: např. novinový úvodník na úvaze, v návodu na popisu a výkladu, v reportáži na vyprávění s popisem
b) v oblasti kterého funkčního stylu se vypracovaly: v každém funkčním stylu existuje celá řada slohových útvarů, nejvíce v oblasti stylu prakticky odborného = jednacího (např. vyhlášky, výnosy, předpisy, zákony, návody, obchodní dopisy apod.) a publicistického (např. novinový úvodník, politický komentář, zpráva, reportáž, črta, fejeton atd.)
c) zda jde o vyjadřování mluvené, nebo písemné: např. ústní výklad (forma přednášky nebo referátu), písemný výklad (forma článku nebo knižní publikace)
– mluvené projevy ——— dialog = projev, při kterém se mluvčí střídají (rozhovor, diskuse, debata)

monolog = projev jediného mluvčího

– v praxi hromadných sdělovacích prostředků, zvl. v rozhlase a televizi, se vyvinula řada specifických útvarů, také komplexních pořadů zpravodajských, zábavných i poučných; v některých se mluvené slovo spojuje s hudbou a zpěvem