– každý z těchto buřičů prošel tímto vývojem

1. etapa – tvoření pod vlivem dekadence a symbolismu, bohémský způsob života
2. etapa -> zklidnění – anarchismus
3. etapa – nalezení individuálního východiska
-> rozpad: Gellner se nevrátil z 1. světové války, Šrámek – vých. – vitalismus, Toman – venkov – domov, Dyk – vlastenectví, S. K. Neumann – komunismus, Hašek – Švejk, Bezruč – slivovice

František Gellner (*1881 – 1914) – 1 z nejznámějších představitelů generace buřičů, prototyp darebáka, provokatéra, bohéma, pobudy a citlivou a jemnou duší, většinu života prožil v „kulturních zařízeních“, miloval noční podniky a dámskou společnost, nedokázal navázat pořádný vztah, hodně cestoval – uchvátila ho Paříž, tíhnul k anarchismu, pobuřoval českou společnost svými verši, ale mladá generace ho milovala a ztotožňovala se s ním, žil naplno
b. k. – Po nás ať přijde potopa – provokativní název, vyvolal obrovský rozruch a skandál, některé básně – cenzura, hl. hr. básnický subjekt – nasazuje si různé masky = stylizace, zdánlivě cynické verše plné zloby hněvu a vzteku, verše, které všechno odmítají, základní problém – mezilidské vztahy – žena x muž, vidí to jako velký karambol, zajímá ho smyslový okamžik, za těmito maskami se skrývá smutek, žel, nepochopení, touha po lásce a citu, která není naplněna
b. k. – Radosti života – ironický název, hl. hr. – básnický subjekt, který v sobě dusí protiklady a rozpory, které ho trápí, smutné vyznění veršů, stylizace ublíženého, je tam cítit téma smrti