Giovanni Boccaccio (1313 – 1375)
– Florenťan, zakladatel novodobé prózy
– před smrtí chce B. své dílo zničit ze strachu před posmrtným trestem
-Dekameron
– soubor 100 slohově vybroušených novel, převažují milostné, většinou rozmarné a laškovné
– jednotlivé novely jsou zasazeny do společného dějového rámce, vytvářejí jeden celek tzv. rámcovou povídku
o renesanční znaky:
zcela světská témata (láska, nevěra)
úsměvná kritika soudobých mravů – chamtivosti, hlouposti
žena jako rovnocenný partner muže
ústup rytířského hrdinství a zobrazení skutečného života měšťanů
– V úvodní rámcové novele vypráví autor o morové epidemii, která postihla r.1348 Florencii. Společnost sedmi urozených žen a tří šlechticů opouští město a na venkovském sídle si krátí dlouhou chvíli vyprávěním příběhů. Společnost zjišťuje, že pozemský život má i radostné stránky, není jen asketickým odříkáním a přípravou na posmrtný život. V příbězích vystupují lidé moudří, ušlechtilí, ale i prohnaní šejdíři a darebáci.
– 1. český překlad 11 novel Dekameronu pořídil Hynek z Poděbrad ve 2.pol.15.stol.
forma: novela (= novinka) – kratší prozaický útvar s poutavým dějem a překvapivým obratem v závěru = typický renesanční žánr
