CHARAKTERISTIKA ČESKÉHO JAZYKA
– flektivní (flexivní) jazyk – ohýbání pomocí koncovek (skloňování a časování)
– tvrdý slovanský jazyk
– zřetelný jazyk (neredukuje nepřízvučné samohlásky)
– stálý přízvuk (1. slabika slov a slovních spojení)
– 5 samohlásek krátkých; 5 samohlásek dlouhých; 1 česká dvojhláska ou; 2 cizí au, eu; 25 souhlásek
ÚTVARY ČESKÉHO NÁRODNÍHO JAZYKA; SPISOVNOST A NESPISOVNOST VE VEŘEJNÉ KOMUNIKACI
A) ÚTVARY STRUKTURNÍ
1) SPISOVNÉ
Spisovná čeština (reprezentativní, oficiální útvar(varieta), celonárodně uznávaný):
– a) knižní (setrvat v, spočinout, patřit, jelikož, leč, pakliže, tudíž, aneb)
– b) neutrální
– c) hovorová (kilo, základka, koukat, děkuju, líp)
2) NESPISOVNÉ ÚTVARY STRUKTURNÍ
a) nářečí (dialekty), územní diferenciace:
– středočeské (To je hodnej strejček.)
– jihozápadočeské (Je na dovolenej s maminčino sestrou.)
– severovýchodočeské (V Derškovje perší na smerkoví perkínko.)
– lašská (slezská – To je hodny stryk.)
– moravskoslovenská (To je/sú hodní stríček. Dal múku ze mlína na vozík.)
– středomoravská (hanácká) (To je/só hodné stréček. Dé móko ze mléna na vozék.)
b) interdialekty, včetně obecné češtinya
