f) doplňková (Viděl dítě, jak padá do vody. – viděl jak …
f) doplňková (Viděl dítě, jak padá do vody. – viděl jak padá do vody a jak padá dítě do vody; Poslouchám sousedku, jak zpívá operní árie)
Souvětí, tj. (tradičně) souvětí souřadné
– těsné (zvukové nebo grafické) spojení vět ve významový a gramatický celek. Nejméně dvě věty musí být nezávislé, tj. hlavní
Poměr mezi větami hlavními
– slučovací (a, i, ani, aniž, až, nebo, hned … hned, jednak-jednak, napřed-potom-konečně)
– stupňovací – druhá věta stupňuje, zesiluje, zpřesňuje význam věty první (ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ano i, natož aby, nejen-ale)
– odporovací – rozpor mezi obsahy vět, nebo obsah jedné věty omezuje obsah druhé (ale, avšak, jenže, nýbrž, naopak, leč, zato, nicméně)
– vylučovací – platí-li jedna věta, pak neplatí druhá, děje nemohou platit současně (buď-nebo, nebo, ať-nebo)
– důsledkový – jeden fakt vyplývá z druhého jako jeho důsledek (proto, tedy, tudíž, a proto)
– důvodový – druhá věta vysvětluje důvod pro tvrzení v první větě (vysvětluje, proč vznikla) (neboť, vždyť, totiž)
– vysvětlovací – týž fakt je podán dvakrát vysvětluje tutéž věc, nebo je fakt vysvětlován
odkazem na jiný fakt (Klidně si to nechej, vždyť to stejně nafasujeme. Jména a slovesa jsou slovní druhy ohebné, tj. dají se skloňovat nebo časovat.
Bylo slyšet dunění, to bombardovali Drážďany.)
