6.UMĚLECKÝ STYL

– umělecké projevy mají esteticky sdělnou funkci (předávají fakta, děje, myšlenky, prožitky a pocity způsobem, který má v příjemci vyvolat intenzivní estetický zážitek)
– umělecký styl je proměnlivý, dynamicky se rozvíjí (bohatství námětů a forem jejich zpracování)
– umělecké projevy mají psanou formu; sekundárně i mluvenou (jsou dialogické i monologické, veřejné)
– výsledek je silně ovlivněn osobností autora a estetickou funkcí projevu
– umělecký projev je protikladem přesnosti (významová mnohoznačnost)
– autor pracuje s významovými posuny, symboly, alegorií a čtenář odhaluje i ty významy, které jsou v podtextu
– jazyk má v umělecké literatuře zvláštní postavení:
-základem bývá zpravidla text (jazyk) spisovný
-někteří autoři užívají i útvary z jiných vrstev národního jazyka, jako:
 nářečí
 obecná čeština
 slang
– prostředky využívané uměleckým stylem jsou stejně bohaté, jako je složité žánrové rozvrstvení uměleckých textů
– jiných prostředků využije třeba básník (např. rytmizovaná řeč, obraznost) a jiných dramatik (forma dialogu, hlasová stránka přednesu, gestikulace, užití běžně mluvené řeči, atd.)

– projevy uměleckého stylu pomáhají vytvářet slova s nižší nebo nejnižší frekvencí(údajně až v 90-ti %), a to:

1) pojmenování nespisovná (nářeční, profesní, slangové)
2) pojmenování citově zabarvená (expresivní, emocionální), dobově zabarvená (archaismy a historismy), knižní a cizí
3) pojmenování obrazná, nepřímá a metaforická (přenesená)

Slohové útvary uměleckého stylu:
– poezie – lyrika a epika
– próza – povídka, novela, román
drama – činohra, tragédie, komedie

– umělecké projevy mají esteticky sdělnou funkci (předávají fakta, děje, myšlenky, prožitky a pocity způsobem, který má v příjemci vyvolat intenzivní estetický zážitek)
– umělecký styl je proměnlivý, dynamicky se rozvíjí (bohatství námětů a forem jejich zpracování)
– umělecké projevy mají psanou formu; sekundárně i mluvenou (jsou dialogické i monologické, veřejné)
– výsledek je silně ovlivněn osobností autora a estetickou funkcí projevu
– umělecký projev je protikladem přesnosti (významová mnohoznačnost)
– autor pracuje s významovými posuny, symboly, alegorií a čtenář odhaluje i ty významy, které jsou v podtextu
– jazyk má v umělecké literatuře zvláštní postavení:
-základem bývá zpravidla text (jazyk) spisovný
-někteří autoři užívají i útvary z jiných vrstev národního jazyka, jako:
 nářečí
 obecná čeština
 slang
– prostředky využívané uměleckým stylem jsou stejně bohaté, jako je složité žánrové rozvrstvení uměleckých textů
– jiných prostředků využije třeba básník (např. rytmizovaná řeč, obraznost) a jiných dramatik (forma dialogu, hlasová stránka přednesu, gestikulace, užití běžně mluvené řeči, atd.)

– projevy uměleckého stylu pomáhají vytvářet slova s nižší nebo nejnižší frekvencí(údajně až v 90-ti %), a to:

1) pojmenování nespisovná (nářeční, profesní, slangové)
2) pojmenování citově zabarvená (expresivní, emocionální), dobově zabarvená (archaismy a historismy), knižní a cizí
3) pojmenování obrazná, nepřímá a metaforická (přenesená)

Slohové útvary uměleckého stylu:
– poezie – lyrika a epika
– próza – povídka, novela, román
drama – činohra, tragédie, komedie