ZVLÁŠTNOSTI A NEPRAVIDELNOSTI VE VĚTNÝ CELCÍCH
A) Motivované odchylky:
1) elipsa (výpustka) – nevyjadřování slov a vět, které jsou očekávány. Vypouštíme to, co je známo, co je dáno situací nebo souvislostí. (Chci s vámi.
Ven z mého domu! Máš ještě na automat? Pozor! Sedla si na židli tak prudce, že zapraskala.)
2) polovětné útvary – viz výše (rozvité přívlastky nebo doplňky)
3) volně vytčené větné členy – před větou nebo za větou, ve větě příslovce nebo
zájmeno, které na něj odkazuje (V Itálii, tam bych chtěl být. To je šikovný kluk, ten Pavlík.); viz dále (kapitola Principy českého slovosledu)
4) parenteze (vsuvka) – přerušení souvislého pásma řeči vyjádřením z jiné roviny.
Poznámky, které se týkají buď obsahu (doplnění, vysvětlení, citový vztah), nebo formy (úvaha o správnosti užitého výrazu, omluva za silný výraz apod.) Buď věta nebo větný člen. Nemá syntaktický vztah k okolí, odlišena melodií, dynamikou, pomlčkami, v písmu čárkami, pomlčkami, závorkou (jak se říká, promiňte mi to slovo, prosím, myslím, víte, s dovolením, bohužel)
5) apoziopeze (nedokončená výpověď) – náhlé přerušení věty, když jsme přerušeni, nevíme, jak dál, nebo nechceme pokračovat. Pomlčka nebo tři tečky. (Já bych tě … Aby ho
čert … To snad–)
