Ze života hmyzu

Ze života hmyzu (1921) – expresionistické drama, na kterém spolupracovali oba bratři. Děj začíná předmluvou opilého tuláka, který nemá rád lidi a řekne si, že je bude považovat ze hmyz. V prvním jednání pozoruje motýly a jejich zálety, v druhém hrabivé chrobáky a sobecké cvrčky, nakonec pozoruje mravence, kteří umírají ve válce v „zájmu celku“. Epilog pojednává o tom, jak tulák pozoruje rej jepic, které hlásají slávu života a při tanci hynou. V této hře bratři Čapkové nemilosrdně kritizují špatné lidské vlastnosti – nevěru, sobeckost, hamižnost, také je zde patrný odpor k disciplinovanému mraveništnímu kolektivismu, k omezování svobody jedince a svobodného myšlení.
Román Továrna na absolutno (1922) pojednává o vynálezu karburátoru, který rozbíjí atomy, ale současně s rozbitím hmoty uvolňuje absolutno, které začne lidi měnit, přivodí řadu komplikací a konfliktů, které končí válkou a ničením – každé absolutno je člověku nebezpečné, překračuje jeho meze. Román byl psán na pokračování pro Lidové noviny a reagoval na dobovou politickou a ekonomickou situaci, parodována je ideologie politických stran, klerikalismus (= úsilí o vliv církve na politický život a veřejnou moc), náboženský fanatismus a nacionalismus.
Drama Věc Makropulos (1922, také opera Leoše Janáčka 1927) pojednává o slavné zpěvačce, která vlastní recept na prodloužení života o 300 let, nyní je jí 337, její otec byl lékařem Rudolfa II. a vynalezl tento lék Sama si původně chtěla prodloužit život ještě o 300 let, ale pouze z toho důvodu, že se bála smrti, život se jí už ale dávno omrzel a zjišťuje, že hrůza z dlouhého života je horší než hrůza ze smrti. Dá recept lidem, kterým svěřuje své tajemství. Jakkoli se ovšem z počátku zdálo lidem poslouchajícím zpěvaččiny životní příběhy skvělé prodloužit si o 300 let život, v závěru jejího vypravování po tom už nikdo netouží, recept vezme nejmladší z nich a spálí jej nad plamenem svíčky.
Román Krakatit (1924) je ovlivněn pragmatismem, jedná se o vynález třaskaviny, která by byla schopna zničit celý svět, její vynálezce – inženýr Prokop dochází k závěru, že je třeba dělat malé věci dobré lidem (= pragmatismus).
Drama Adam stvořitel (1927) je poslední společné dílo obou bratrů. Čapkové zde odmítají pokusy o radikální změnu světa.
Povídky z jedné a z druhé kapsy (1929) byly původně zveřejňovány časopisecky. Jsou to detektivní povídky, v nichž je odhalení trestného činu propojeno s poznáváním vztahů mezi lidmi, jejich morálky a schopností. Zde povídka Šlépěje, která pojednává o záhadném ukončení stop ve sněhu, přivolaný policista shledává vše normálním, neboť se nic nestalo = život jde dál i přes nepoznatelnost záhad.
V první polovině třicátých let se opět vrátil k pragmatické problematice ve volné románové trilogii Hordubal (1933), Povětroň (1934) a Obyčejný život (1934).