Václav Havel (1936)

Václav Havel (1936)
Pochází z architektonické a stavitelské rodiny, otec byl významný pražský podnikatel (vybudoval zahradní a vilovou čtvrt Barrandov), dědeček byl stavitelem paláce Lucerna, dědeček z matčiny strany (Hugo Vavrečka) byl spisovatelem.
Po ukončení základní školy pracoval Václav jako chemický laborant, střední školu s maturitou studoval večerně, po té dva roky na VUT, kde studoval ekonomiku dopravy, dále jako jevištní technik v Divadle ABC a Na zábradlí (jako kulisák, osvětlovač, asistent režie). Dálkově vystudoval DAMU – obor dramaturgie, působil v SČSS, kde vedl mladé spisovatele, V r. 1974 pracoval jako dělník v trutnovském pivovaru, v r. 1975 založil samizdatovou Edici Expedice, byl spoluzakladatelem a mluvčím Charty 77, několikrát byl vyšetřován a vězněn (nejdéle 79 – 83). V listopadu 1989 inicioval založení Občanského fóra, v prosinci byl zvolen prezidentem ČSFR, od roku 1993 prezidentem ČR.
Do literatury vstoupil jako literární kritik v časopisu Květen, později publikoval v Literárních novinách a Hostu do domu.
S Ivanem Vyskočilem napsal pro Divadlo Na zábradlí hru Autostop (1961).
První samostatnou hrou bylo absurdní drama Zahradní slavnost (1963). Celá hra je založena na metafoře nedohrané šachové partie – z autorova hlediska je stavba hry šachovnicí, z hlediska hlavní postavy Hugo Pludka je život a svět šachovou partií. Hra má jednoduchý děj, vychází ze znalosti českého člověka středních vrstev – Oldřicha a Boženy a jejich syna Huga. Všichni tři jsou programově přizpůsobiví, neupozorňují na sebe a čekají na příležitost získat lepší postavení. Hugo Pludek se na zahradní slavnosti (akce vysokých funkcionářů, která se snaží zrušit jeden zbytečný byrokratický úřad vytvořením jiného zbytečného úřadu, pod záminkou zjednodušení byrokracie) pokouší zaujmout, aby si vylepšil kariérní postup, což se mu také povede, neboť prokáže svůj talent – osvojí si chování a zejména fráze vedoucích funkcionářů a je jmenován (někdy i náhodou) do závratných funkcí (i když získal co chtěl, odcizil se sám sobě – postavil svoji kariéru na frázích, kterým ani on sám nerozuměl).
Do protikladu k němu je dáván jeho bratr Petr – intelektuál, za kterého se rodina stydí a před návštěvami ho schovává.
Hra je podobenstvím, absurdní situace na zahradní slavnosti symbolizuje absurdní situaci v naší zemi.
Havel kritizuje podřizování se moci, užívání nesmyslných bezobsažných frází, přizpůsobení se vnější moci. Základem kompozičních postupů je opakování motivů, gest, scén (jeden ze základních postupů absurdního dramatu), což znázorňuje krizi lidské komunikace, jazyk je nástrojem politické úspěšnosti, stačí jen opakovat nesmyslné fráze – plní zde funkci nedorozumění.
Je to groteska blížící se postupům absurdního divadla. Hra popisuje v detailech banální životní situace, přináší obraz života i světa jako nedohrané šachové partie, postavy jsou jakýmisi figurkami mocenských zájmů na šachovnici. Hra je založená na důmyslné jazykové výstavbě: užity stupidní fráze, mechanické opakováni modelů sdělení – jazyk v této hře plní funkci nedorozumění.