ROMANTISMUS VE SVĚTOVÉ A ČESKÉ LITERATUŘE

. ROMANTISMUS VE SVĚTOVÉ A ČESKÉ LITERATUŘE

Romantismus
 Odvozeno od slova romantique = neskutečný jako v románu (dobrodružný…)
 Původně jakékoliv prozaické dílo psáno hovorovým jazykem(jakýmkoliv jazykem mimo latiny)
 Umělecký směr, který se projevuje ve všech stylech, myšlenkové hnutí
 Jeden z hlavních směrů 19. století
 Uplatnění tvůrčí svobody umělce, proti racionalismu stavěl na citu, vášni, fantazii a vůli
 Vyzdvihoval hodnoty středověku, opravdovost, zdůrazňoval konkrétního jedince
 Na síle nabývají směry nacionalismu a liberalismu

Hlavní znaky romantismu
 Individualismus, subjektivismus a modernismus
 Romantický hrdina: cítí nějaký rozpor, zdroj konfliktu(uvědomuje si, že je v rozporu), chce změnit společnost, uniká z civilizace, ze společnosti, utíká do přírody(zpočátku mu rozumí, ale postupně mu přestává rozumět), příroda dokresluje pocity, je ideální ve srovnání s ostatním světem, romantický hrdina touží po úplné lásce, cítí nemožnost takovou lásku získat(vybere si ideál, který není dosažitelný), získává pocit, že ideál není
 Další zdroje konfliktu: hrdina miluje nešťastně, zamilovává se do vdaných žen, žena i přesto, že může cítit k hrdinovi lásku, neodchází z manželství, hrdinové často páchají sebevraždu, hrdina bývá z vysoce postavených míst, nebo básník – student, sváděním žen se baví, hrdina může být společenským vyděděncem(cikáni, loupežníci…), nebo může být společností nedoceněný, je arogantní, pesimistický, egoistický, velice chytrý, dokáže být vtipný, často se stává revolucionářem(boje na barikádách)
 Témata z minulosti, u autorů je oblíbený středověk, spisovatelé, básníci, prozaici – důraz na národ, na národní jazyk, spisovatelé nechtějí napodobovat klasicismus, chtějí vytvářet nové estetické hodnoty, často se směšují žánry
 Povídka se dramatizuje(svoboda tvorby – zásada), poezie se snaží navazovat na hudebnost
 Do popředí se dostávají anglické prvky(záliba v přírodě – různá jezírka). Lednice – minarety, volně rostoucí stromy – exotika, Janův hrad – autoři chtěli šokovat(harmonie kontrastů), zobrazování ošklivosti(ošklivost je krása), autoři nezobrazovali skutečnost takovou jaká je
 Přírodní motivy, žánry: Kombinování žánrů – lyrické drama, nejrozšířenější poezie – lyricko-epická, hlavní hrdina je často spojován s autorem
 X realisté(objektivní, reálné zobrazení)