Umberto Eco

Umberto Eco (*1932)
Jeden z nejvýznamnějších světových beletristů, vystudoval filozofii, přednášel sémiotiku (věda o znacích a jejich systémech) na univerzitě v Itálii (Pojednání o obecné sémiotice).
Román Jméno růže – vypravěčem příběhu je mladý novic Adso (vypráví příběh ze vzpomínek už jako starý mnich a stále vyprávěným událostem nerozumí), který nás uvádí do italského opatství, kde se má sejít delegace německého císaře a papežského vyslance, jejichž prostředníkem je Vilém z Baskervillu. Vilém je požádán opatem, aby mu pomohl vyřešit smrt mladého mnicha Adelma. Pouští se do vyšetřování, ale má zákaz chodit do knihovny (je postavena jako labyrint, což má symbolizovat složitost, hledání a bloudění lidského poznání), kam však vedou stopy jeho vyšetřování. Seznání se se starým slepým mnichem Jorgem, kerý odsuzuje smích. Postupně umírají další mniši a Vilém si uvědomuje spojitost jejich smrtí se záhadnou knihou. Ta, po které všichni touží, je napuštěna jedem a každý, kdo se jí dotkne, umírá. Touto smrtelnou knihou je ztracený díl Aristotelovy Poetiky – Pojednání o smíchu. Když po delším pátrání Vilém a Adso zjistí, že knihu napustil jedem Jorge, pokusí se tento nejprve otrávit Viléma (ten však užívá k obracení listů rukavice) a potom uprchnout, v běhu zakopne a nechtěně založí požár, Vilémovi s Adsem se podaří uprchnout, ale v plamenech umírá Jorge i opat, uvězněni v knihovně.
Eco zde používá postmoderních postupů – využívá postupů odborné publicistické a krásné literatury, mísí masovou a exkluzivní lit. = dílo je současně hororem, detektivkou, historickým románem, filozofickým traktátem, studií o znacích, sociologickou sondou a zároveň hledáním podstaty a smyslu středověké kultury. Román je mnohovstevnatý a mnohovýznamový – každý ho může luštit podle svých schopností a zájmů.

Woody Allen (*1935)
Scénárista, herec, režisér, ale i spisovatel.
Ve svých dílech s oblibou používá narážky na jiné umělce (např. Čechova), ironizuje a paroduje americký kýč, celkově lze říci, že má hodně negativní vztah k Hollywoodu, kterým je odsuzován, zato ale přijímán kladně v Evropě.
Film má podle něj splňovat zábavný záměr. Jeho filmy nejsou příliš dějové, jsou to příběhy obyčejných lidí, které jsou poskládány za sebou, prolíná se v nich skutečnost s fantazií. Např. Všechno, co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat; Zločiny a poklesky; Tajemná vražda na Manhattanu
Psal také povídky: Vyřídit si účty, Vedlejší účinky – jsou to záznamy příběhů obyčejných lidí (často mají nádech přízemnosti – ve 20. století jsme ztratili jakoukoliv oporu ve víře v hlubší smysl života a světa), které mají pro čtenáře často komický účinek, působí bláznivě a nesmyslně, většinou postrádají pointu.