František Hrubín

František Hrubín
– básník, prozaik, dramatik, překladatel
hra Srpnová neděle (1958): lyrická hra, která se odehrává v jednom jediném srpnovém dni na hrázi jihočeského rybníka. Poznáváme svět maloměšťáků, kteří jsou si navzájem cizí, přestože spolu žijí. Hlavní postavou je paní Mixová, dále redaktor Alfréd Morák a další. Optimističtěji působí postavy mladých lidí.
hra Křišťálová noc (1961): děj je umístěn na vesnici. Základním tématem jsou mezilidské vztahy venkovanů, ale i intelektuálů (lékařka a spisovatel), vztah k práci a k majetku, odpovědnost člověka.

Milan Uhde
– dramatik
hra Král – Vávra (1964): hru tvoří deset obrazů, písně, balady, blues, romance, hudební mezihra; hra je satirická, hlásí se havlíčkovské tradici. Téma hry – vládnoucí triumvirát (Vávra, Kukulín, Vrba) řídí zemskou poloosu. Ukazuje svět velkého mechanismu, který stojí odcizen proti člověku a jeho jedinečnosti.Hru lze dobově vnímat i jako kritiku zaostalosti socialistického vládnoucího systému, ukazuje na zkorumpovanost společnosti. Systém je zachycen v rozkladu. Člověk se stával součástí velkého zaostalého stroje vyrábějícího hesla a vyžadujícího jejich plnění ad absurdum.
rozhlasová hra Svědkové (1964): absurdní hra, připomíná Kafkův Proces. Ukazuje všemocnost policie a bezmocnost lidí.
hra Děvka z města Théby (1967)

Ivan Klíma
– prozaik, dramatik: byl ovlivněn dílem Kafkovým, absurditou existencialistů, modelovým dramatem Dürrenmatta
hry Mistr (1967), Porota (1968) aj.

Od 60. let se objevuje absurdní drama: zobrazuje člověka bez smyslu života; svět, ve kterém žijeme, nebo jen jeho určitá část je v podstatě absurdní, tj. protismyslný. Není důležitý vnitřní svět, ale vazby s vnějším světem. Bezmocný osamocený člověk ztrácí schopnost dorozumět se s ostatními. Nesmysly, fráze, planá rétorika.

Václav Havel (1936)
– spisovatel, dramatik, hlavní představitel absurdního dramatu u nás
– při zaměstnání vystudoval střední školu a v 60. letech obor dramaturgie na Divadelní fakultě Akademie musických umění
– 1965-1969 – působil v časopise Tvář
– 1960-1968 – působil jako dramaturg divadla na zábradlí
– 1967 – kritizoval na sjezdu Svazu spisovatelů komunistický režim
– 1968 – předseda Kruhu nezávislých spisovatelů, byl nucen odejít z divadla. -> pracoval jako dělník a věnoval se autorské tvorbě a občanským aktivitám, přispíval do samizdatových edic
– spoluzakladatel, mluvčí a signatář Charty 77 -> v 70. a 80. letech několikrát vězněn
– iniciátor petice Několik vět
– prezident ČSSR, ČSFR a ČR
hra Zahradní slavnost (1963): absurdní drama o čtyřech dějstvích; podává obraz československé společnosti 60. let, obraz novodobého socialistického maloměšťáka, který se do ničeho nehrne, neupozorňuje na sebe, nevyjadřuje své názory, pouze číhá na příležitost, aby si mohl zlepšit postavení v zaměstnání, ve společenském žebříčku atd. Plané řečnění se cení více než poctivá práce, vznikají zbytečné instituce (Likvidační úřad), jaký je smysl a obsah práce úředníků je pro většinu lidí záhadou. Autor zde zachytil citové odlidštění a kariérismus.Hrdinové zahradní slavnosti jsou manželé Pludkovi se svými syny Hugem a Petrem.K zobrazení absurdity života používá autor parodií různých sloganů a rčení (nic cizího mi není lidské), opakování prázdných funkcionářských frází a předlouhých monologů výše postavených pracovníků.
hra Vyrozumění (1965): je zaměřena proti komunistické byrokracii; předvádí mechanismus, který manipuluje člověkem a rozkládá jeho identitu. Hra opět demonstruje odcizenost člověka světu i sobě samému. Důležitou složkou je opět jazyk.
jednoaktovka Audience (1975): autobiografické rysy; děj je umístěn do jednoho nejmenovaného pivovaru. Celé drama stojí na rozhovoru dvou hlavních hrdinů – sládka a spisovatele Vaňka, který je sledován tajnou policií. Svými díly se stal nebezpečným socialistické společnosti, proto pracuje v pivovaru jako pomocný dělník. Sládek je neustále pod parou a opakuje se, je vulgární. Přiznává Vaňkovi, že je ve spojení s tajnou policií a podává o něm písemné zprávy. Velice jej to otravuje, navrhuje tedy Vaňkovi, když je spisovatel, aby o sobě něco napsal sám. Sládkova opilost se stupňuje, nakonec usíná a Vaněk odchází. Po čase se vrací, sládek se probudí, na nic se nepamatuje a rozhovor začíná stejnými slovy jako na počátku hry.
hra Largo desolato (1984): ukazuje strach před pronásledováním a vydíráním tajnou policií (largo = široce; skladba, věta; desolato = bezútěšný, sklíčený)
Další Havlovy hry: Pokoušení (1985), Asanace (1987), Horský hotel (1976), Vernisáž (1975)Žebrácká opera (navázal na Brechtovu Žebráckou operu)
Havel psal také eseje; s Karlem Hvížďalou Dálkový výslech (Havel zde odpovídá na Hvížďalovy písemné otázky); známé jsou jeho Dopisy Olze: listy z vězení.
Havlovou domovskou scénou bylo v šedesátých letech pražské Divadlo Na zábradlí.