NĚMECKÁ LITERATURA

NĚMECKÁ LITERATURA
Vedle literatury sovětské působili na naši tvorbu němečtí pokrokoví spisovatelé, kteří museli před fašismem emigrovat, někteří nakrátko do naší země.

Anna Seghersová (1900 – 1983) (vysl. zégrsová/
za války žila v exilu, po válce v Mexiku, pak v bývalé NDR
román Sedmý kříž (1942): Z koncentračního tábora uprchne sedm vězňů, šest vězňů je brzy dopadeno a pověšeno pro výstrahu na platany upravené jako kříže. Nechytili jediného vězně, jeden kříž tedy zůstal na apelplace prázdný a stal se pro vězně symbolem odhodlání k odporu proti fašismu a solidarity lidí.

Bertolt Brecht (1898 – 1956)
dramatik, divadelní režisér, básník, prozaik
patřil k nejvýznamnějším představitelům avantgardního umění mezi dvěma světovými válkami
před fašismem emigroval do Dánska, pak do USA
po válce žil v bývalé NDR a založil tam proslulé divadlo Berliner Ensemble
je považován za tvůrce tzv. epického divadla: dramatický děj je přerušován buď vypravěčem nebo také jednotlivými postavami, které přitom vystupují ze hry, aby vyložily její smysl. Epizující prostředky divadla (např. komentování, při které herec vystupuje z děje; přestavování jeviště před zraky diváků; písně; mezititulky; film apod.) mají diváky odvádět od prožívání děje. Epické divadlo chce z diváka učinit kritického pozorovatele děje.
originální adaptace Žebrácké opery anglického autora Johna Gaye (džona geje)
hra Matka Kuráž a její děti: Drama se odehrává za třicetileté války. Titulní hrdinka je markytánka, která chce před válečnými hrůzami uchránit své tři děti, přesto je postupně jedno po druhém ztratí. Poslední byla zastřelena němá dcera Katrin, když se snažila bubnováním přivolat pomoc pro ohrožené děti ve spícím městě. Matka dál putuje za vojskem se svým zbožím, neboť z války, která přináší lidem hoře, je možno být živ, dá se na ní vydělat.
Brecht zde vyjádřil nesmyslnost válek, použil prvků epického divadla, např. komentáře vypravěče, vrací se motiv cesty v bludném kruhu.
hra Strach a bída Třetí říše: líčí nacistickou krutost

Friedrich Dürenmatt (1921 – 1990)
švýcarský dramatik, prozaik a esejista píšící německy
syn evangelického faráře, v boha nevěřil, ale často se ve svém díle zabýval poměrem člověka k bohu
divadelními hrami odpovídá na pesimisticky pojímaný svět (intelektuální komedie, jízlivá satira, parodie)
fascinuje ho problém viny a trestu
hlavní hrdinové jsou většinou jedinci, kteří se zoufale pokoušejí zlepšit svět a kteří jsou obklopeni krutými poměry dnešní doby
komedie Návštěva staré dámy (1956): nejslavnější hra; podobenství o vševládné moci peněz a blahobytu, která likviduje lidskou morálku. Děj se odehrává v zapadlém švýcarském městečku, kam se vrací jeho rodačka – multimilionářka Klára. Před dávnými lety ji odtud těhotnou, zrazenou milencem vyštvali pohoršení občané. Klára se stává prostitutkou , ale výhodným sňatkem se zařadí mezi nejbohatší lidi na světě. V městečku ji očekávají s nejrůznějšími nadějemi, neboť je proslulá štědrostí. Skutečně nabídne městu miliardu. Žádá však smrt svého svůdce hokynáře Illa. Občané podléhají vábné představě blahobytu a sami sebe přesvědčují o spravedlnosti požadavku Kláry. Ill chce opustit městečko, ale občané včetně vlastní rodiny i místního učitele mu v tom „nechtěně zabrání“. Lékař, také zkorumpovaný, konstatuje jako příčinu smrti srdeční mrtvici. Tak se Kláře podařil její záměr, když říká: „Svět ze mne udělal děvku, já ho proměním v bordel.“ Korupce postupuje dál. Hra končí sarkastickou parafrází závěru Sofoklovy Antigony – sbor opěvuje štěstí blahobytu vyspělé civilizace.
hra Fyzikové (1962): druhá nejslavnější hra; nastoluje problematiku morální odpovědnosti vědců a mocenského zneužití vědy. Děj se odehrává v psychiatrické léčebně řízené šílenou staropanenskou lékařkou ze vznešené, ale degenerované rodiny. Příběh začíná vyšetřováním (již druhé) vraždy jedné z ošetřovatelek. Z vraždy je podezřelý pacient posedlý představou, že je Einstein. Avšak jak on, tak i další pacient, který si myslí, že je Newton, šílenství pouze předstírají.Oba jsou významní fyzikové pověření speciálním úkolem. Do blázince se totiž uchýlil fyzik Möbius, jehož převratné výzkumy by umožnily ovládnout svět. Oba agenti se snaží získat jeho výsledky pro své země. Möbius, který je přesvědčen o odpovědnosti vědce za své myšlení, odmítá ohrozit svými výzkumy lidstvo. Oba fyzikové přijímají Möbiovo stanovisko a volí doživotní pobyt v blázinci. Jejich oběť je však zbytečná, protože psychiatrička odhalila poslání i cíle fyziků a získala kopie Möbiových zápisů. Ty jí umožnily strhnout na sebe moc světa.