2) 2.Počátky našeho písemnictví do doby husitské

2) Počátky našeho písemnictví do doby husitské
Vypracování:
Staroslověnské písemnictví (polovina 9. století, Velká Morava)
863 – Příchod Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu.
Konstantin a Metoděj byli pozvání knížetem Rastislavem a přišli ze Soluně.
Konstantin sestavil z malých písmen řecké abecedy první slovanské písmo – tzv. hlaholici. Z té se později vyvinula cyrilice, která posloužila jako základ azbuce. Vytvořil staroslověnštinu a ustavil ji církevním jazykem. Díky tomu se začali bohoslužby sloužit v jazyce srozumitelném i prostému lidu. Do staroslověnštiny přeložili i důležité části Bible. Metoděj byl především organizátorem církevního života. Papežem byl jmenován arcibiskupem pro oblasti východně od Francké říše.
Proglas – Konstantinova předmluva k překladu evangelia. Obsahuje program cyrilometodějské mise. Proklamuje nutnost vzdělanosti a právo na kulturu v srozumitelném jazyce. Znamenalo to počátek demokratizace kultury.
Život Konstantinův, Život Metodějův – Vrchol literární tvorby pozdně velkomoravského období. Obrana díla obou bratří, životopisy.
život – Historické životopisné vyprávění v próze. Na rozdíl od legendy neobsahuje zázračné a fantastické prvky.
Literatura za českého knížectví (11.–12. století)
V tomto období panuje feudální roztříštěnost. Nejsilnějším rodem jsou Přemyslovci.
Používá se především latina. Do 11. století se v Sázavském klášteře udržovala staroslověnština. Čeština se objevuje v tzv. glosách – českých poznámkách v latinských textech, a jako bohemika – první osamocená česká slova v latinských textech. Roku 1057 se objevila první česká věta v zakládací listině Litoměřické kapituly.
Staroslověnská literatura
Z 10. století pochází dílo Život svatého Václava. Vyznačuje se prostým stylem a srozumitelností.
Latinská literatura
Kristiánova legenda – O životě a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily.
legenda – Veršovaný nebo prozaický útvar středověké náboženské epiky. Vyprávění o životě, skutcích, zázracích a mučednictví světců.
Kosmas (1045–1125) – Vzdělanec a děkan Svatovítské kapituly.
Kronika česká (Chronika Boemorum) – Psána latinsky v próze. Zachycuje české dějiny od nejstarších mýtů o praotci Čechovi po rok 1125, kdy Kosmas umírá. Čerpá z nejstarších příběhů z pohanské doby, análů (letopisů), vyprávění pamětníků a vlastních zážitků autora. V kronice se vyskytují také nepřesnosti, které vznikly zařazením pověstí a úplným zamlčením Velké Moravy, kterou Kosmas neuznával. Vyznačuje se svou čtivostí. Obsahuje dialogy, podrobné charakteristiky postav, zábavné historky i líčení bitev. Je zde patrný proces laicizace– zesvětšťování. Dílo je psáno vlastenecky. Jsou použita bohemika. Kronika zřetelně straní katolické církvi, vyzdvihuje úspěchy Přemyslovců a úmyslně se nezmiňuje o slovanské vzdělanosti. Kosmova Kronika česká se stala zdrojem informací a inspirací pro mnoho pozdějších autorů, např. Aloise Jiráska, Vladislava Vančuru a Václava Hájka z Libočan. Po Kosmově smrti se o pokračování v psaní kroniky pokoušelo několik dalších autorů (opat Jaroch, kanovník vyšehradský), ale nebyli příliš úspěšní