František Hrubín (1910 – 1971)

František Hrubín (1910 – 1971)
narodil se v Praze; dětství a mládí prožil s rodiči v Lešanech, v rodišti své matky
Posázaví – Lešany a Třeboňsko jsou kraje jeho díla
po maturitě a po nedokončených VŠ studiích pracoval jako knihovník Městské knihovny v Praze až do konce 2. svět. války, pak se věnoval spisovatelské práci, byl nakladatelským redaktorem a krátce působil na ministerstvu informací
do literatury vstoupil ve 30 letech; psal lyriku, lyricko-epické verše, básně a říkadla pro děti (navazuje na Sládka), pohádky (rozrušování tradičních pohádkových schémat), prózu, dramata, eseje, literární medailony; překládal z francouzštiny, němčiny a ruštiny.
Dílo – charakteristika Hrubínovy poetiky:
vliv impresionismu, zejména v lyrice a v dramatické tvorbě; vliv poetismu, např. v tvorbě pro děti; vliv katolické poezie (Zahradníček)
Do literatury vstoupil ve 30. letech sbírkami, v nichž převládá milostná a přírodní lyrika (sbírky Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě, Země po polednách); vyslovuje předtuchu války.
Za okupace píše intimní a meditativní poezii a verše pro děti (sbírky Včelí plást, Země sudička, Cikády, Mávnutí křídel). Motivy země jsou jedinou jistotou.
Poéma Jobova noc (1945): svár vize staré a nové země; Hrubín vytvořil symbolickou postavu Joba, v sobě chce překonat Joba a chce se stát básníkem nové země. Celá poéma je završena strašlivým prokletím staré země.
Lyrickoepická báseň Hirošima (1948): báseň reagovala na svržení atomové pumy na Hirošimu.Dominuje myšlenka, že od chvíle, kdy byla svržena první atomová bomba na obydlené město, visí nad lidstvem hrozba dalších takových zásahů. Skladba byla tehdejší literární kritikou označena za knížku temnou, bezvýchodnou a byla odmítnuta.
Skladba Proměna (1957): varuje před smrtelným ohrožením planety. Antický mýtus o Daidalovi a Ikarovi zde má úlohu výstražného podobenství o riziku vzletu a pádu.
Poéma Romance pro křídlovku (1962): vypráví o básníkově první lásce a vzpomíná na umírání Hrubínova dědečka. Je přesně datovaná: dnes v noci – 28. srpna 1930. Mladý František sedí v otevřeném okně za letní noci a bdí, protože hlídá umírajícího dědečka a také proto, že se poprvé doopravdy zamiloval. Poznal děvče od kolotoče – Terinu. Vzplanutí k ní mu dalo zapomenout na smyslné poblouznění k živelné Tonce. Po třech letech Terina přijede opět do Lešan na pouť, schůzky obou mladých milenců u Sázavy jednou ukončí roztržka, po které už Terina na další schůzku nepřišla. O Terinu navíc usiloval Viktor, který jezdil s Terininou rodinou s kolotočem. Další rok, když přijel kolotoč, Viktor Františkovi sdělil, že Terina v zimě zemřela. Po dvaceti letech se Hrubín setká v hospodě s Viktorem a oba si pak na lešanské návsi zavzpomínali na tu, která z nich kdysi udělala soky. Tehdy básník náhle dospěl tím, že poznal poprvé lásku a smrt (dědečka) a tento zážitek z něj udělal básníka. Tato lyrickoepická skladba má také zajímavou kompozici – je podobná hudební skladbě. Má sice dějovou osu, ale nesleduje ji přímo. Prolíná se minulost, přítomnost a budoucnost, a tím básník vyjadřuje jednotu celého lidského života a celou hodnotu lásky.
Skladba Svit hvězdy zemřelé (1949) je básnický rekviem za zemřelého Františka Halase, v níž současně najdeme i zamyšlení nad smyslem poezie.
Tvorba pro děti: Říkejte si se mnou (1943), Zvířátka a Petrovští (1947), Špalíček veršů a pohádek (1960) aj.
Dramatická tvorba: Srpnová neděle (1958)
Křišťálová noc (1961)
Kráska a zvíře (1970)
Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách (1969): kruté
mocenské boje probíhající v zákulisí přemyslovského rodu, drama lásky a smrti.
Těmito hrami navazuje na Šrámkovy divadelní hry impresionistického ladění (oslava mládí)
a také na drama A. P. Čechova, zejména ve výstavbě dialogů – dialogy bez repliky.