ITALSKÁ RENESANCE

Dante Alighieri /1265 – 1321/: narodil se ve Florencii, ale byl členem protipapežské strany, a tak byl r. 1302 až do své smrti
z Florencie vyhoštěn
– pobyt v Raveně (park z Božské komedie) a Veroně, bohatá studia
– zájem o antické a soudobé italské a provensálské básnictví
– snil o sjednocení Itálie
– dílo: Božská komedie (tzv. duchovní epos = oslava duchovna a schopností člověka)
= básník provází čtenáře dílem, kde je sám hlavním hrdinou
= básník prochází peklem a očistcem, kde je doprovázen básníkem Vergiliem a nakonec vstupuje do ráje
se svou milou (předčasně zemřelou) Beatrice
= peklo odstupňováno dle míry trestu a provinění do 9 kruhů a na dně sedí Lucifer; očistec zobrazen jako
ostrov s horou
= v lese je hrdina ohrožován 3 šelmami: Smyslnost, Pýcha, Lakomství
= dílo oslavuje lidskou touhu po poznání a po spravedlnosti a autor zde má potřebu poradit člověku co
udělat, aby došel ke spáse, autor pokládá za spásu lásku
= Beatrice – zduchovnělý vztah k ideálu lidské a božské dokonalosti, tj. symbol nejvyšší ženské krásy
– dílo BK inspirovalo J. A. Komenského k napsání díla Labyrint světa a ráj srdce a J. Kolára k Slávy dcera
Francesco Petrarca /1304 – 1374/: také vyhoštěn ze své rodné Florencie a pobýval v Avignonu
– dopisoval si s Karlem IV. a navštívil také Čechy
– zdokonalil znělku (= forma básně obsahující 14 veršů rozdělených do slok 4,4,3,3) povýšením na sonet
– dílo: milostná poezie Canzoniere (zpěvník = forma znělky)
Sonety Lauře (Laura byla milou FP, taktéž předčasně zemřelou, ale na rozdíl od Beatrice
byla lidská)
politická báseň Má Itálie (sen o sjednocení Itálie)
Giovanni Boccaccio /1313 – 1375/: zejména prozaik, ačkoliv vystudoval práva ve Florencii
– dílo: sbírka 100 novel Dekameron = o uprchlících (7 urozených žen a 3 šlechtici) před morem z Florencie, kteří se
uchylují na venkov a vyprávějí si příběhy (fraška, satira, milostné)
= cílem díla je pobouřit církev (mladí lidé nežijí tak, jak káže církev)
= Dekameron přispěl k ustálení italštiny jako spisovného jazyka
Život Dantův (biografie Danteho)
Nicola Machiavelli /1469 – 1527/: politik a diplomat Florencie, usilující o nové pojetí podstaty moci
– dílo: Vladař (esej o politické moci, kdy M. se odklání od středověkého názoru na vládce jako osobnost
ověřenou pro své poslání Bohem)
= citace: „Vládcem je ten, kdo svá jednání, utváření zákonů a společen. norem a soudy bere ve vztahu
k lidem.“ „Vladař se musí obklopovat lidmi, kterým rozumí a lidmi s potřebnými
schopnostmi. Ale i vladař sám musí být vzdělaný.“
„Úspěšný vladař musí umět naslouchat.“
„Vladař musí vědět, že moc se neopírá o boží zákony.“
komedie Mandragora (významné italské drama)
Dějiny Florencie
Giotto di Bondona: florentský umělec, nalézající podněty ke své práci v byzantském umění, ale překonává onu strnulost děl
– dílo: fresky v Padově zobrazující život Ježíše Krista
Donatello: sochař – nahý David
Leonardo da Vinci: malíř – Poslední večeře, Mona Lisa, Dívka s hranostajem
Raffaelo Santi: architekt a malíř ovlivněný Leonardem da Vincim, dílo: Svatá rodina, Kladení do hrobu
Michelangelo Buonarroti: malíř, sochař a básník
– dílo: plastika Opilý Bacchus, socha Davida, malířská výzdoba Sixtinské kaple = Poslední soud