SOCIALISTICKÝ REALISMUS A SOVĚTSKÁ LITERATURA

SOCIALISTICKÝ REALISMUS A SOVĚTSKÁ LITERATURA
Program socialist. realismu byl zformulován na sjezdu Svazu sovětských spisovatelů. Po spisovatelích se požadovalo, aby psali realistickou metodou, aby zachycovali skutečnost ve vývoji. Hrdina se v jejich dílech má vyznačovat věrností a oddaností komunistickému režimu a má pocházet z dělnické vrstvy. Knihy je nutno psát nižším stylem a jednoduše, protože musí být pochopitelné pro dělnickou třídu.

V SSSR existovala trojí literatura:
Oficiální – ctila všechny zákazy a omezení, např. Vasilij Šukšin, Čingiz Ajtmatov.
Samizdatová- šířila se v rukopisných a strojových opisech přes známé.

Varlaam Šalamov (1907-1982)
14 let strávil na nucených prací v povodí řeky Kolymy, na ruském severu.
Kolymské povídky – částečně autobiografické, čerpá z táborů nucených prací. Krátké, čtivé, mají spád.

Exilová – vycházela v zhraničí, byla většinou vydávána ruskými emigranty.

Alexandr Solženicyn (*1918)
Původním povoláním byl učitel. Bojoval jako důstojník ve 2.sv. válce, v roce 1944 však byl na základě falešného obvinění zatčen, odsouzen a 8 let vězněn v koncentračních táborech na Sibiři. Poté následovaly 3 roky vyhnanství. Až v roce 1956 byl plně rehabilitován. V roce 1970 dostal Nobelovu cenu za literaturu. Po exilovém uveřejnění díla Souostroví Gulag byl v roce 1974 zbaven sovětského občanství a vypovězen ze Sovětského svazu. Nyní žije v USA.
Kniha Souostroví Gulag není literární flkcí, ale zcela autentickou výpovědí neprávem odsouzeného muže. Solženicyn zde popisuje život vězňů v sovětském koncentračním táboře, jejich fyzickou i duševní trýzeň, likvidaci nepohodlných osob, příšerné zacházení a nelidskou krutost ze strany jejich věznitelů, kamarádství na život a na smrt na jedné straně, zrazování na straně druhé. Naději na svobodu střídá pocit bezmocnosti a smíření se s krutou realitou, jíž každý vězeň zažíval na vlastním těle i ve vlastní mysli.
Jeden den Ivana Denisoviče – novela o člověku, který se ocitne jako politický vězeň ve stalinském lágru, autor líčí jeden den jeho života, zaměřuje se na vztahy k ostatním vězňům – propracovaná psychologie postav.

Boris Leonidovič Pasternak (1890-1960)
Psal především básně, ale ty ho moc neproslavily. Je známý jako autor románu Doktor Živago. Obsahuje rozsáhlé lyrické a reflexivní pasáže (i úvahové), i básně, které jakoby napsal dr. Živago.
Je to autobiografický román, časově pokrývá období od poč. 20. stol. až po začátek 2. sv. války, zejména tedy dobu socialistické revoluce, kdy se po lidech chtělo angažování do komunistické strany. To Živago odmítl, byl zástupcem inteligence, viděl střízlivě horování pro komunisto ideje, snažil se žít nenápadně, izolovaně od těchto idejí, ale nevedlo se mu to, měl problémy s vládou (zde v díle ostrá kritika Stalina).
Vydání tohoto románu bylo v SSSR znemožněno, vyšel ale v Itálii (za což byl autor vyloučen ze Svazu sovětských spisovatelů) a rok po té mu byla udělena Nobelova cena, komunisti mu ale nedovolili, aby si ji převzal.